ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4789.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 4789/2018-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněného České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupeného Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013/27, PSČ 500 02, proti povinnému M. W. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Blankou Dalibovou, advokátkou, se sídlem v Týnci nad Sázavou, Klusáčkova 12, PSČ 257 41, pro vymožení částky 475.064 Kč s příslušenstvím, o návrhu soudního exekutora na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 23/2011, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. září 2018, č. j. 27 Co 231/2018-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 15. května 2018, č. j. 23 EXE 23/2011-71, Okresní soud v Benešově (dále jen „exekuční soud“ nebo „okresní soud“):
1/ Zamítl návrh soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka (dále jen „I. I.“ nebo „soudní exekutor“) na zastavení exekuce (bod I. výroku).
2/ Zamítl návrh povinného (M. W.) na odklad exekuce (bod II. výroku).
[2] Exekuční soud vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 6. prosince 2011, č. j. 23 EXE 23/2011-14, nařídil k návrhu oprávněného (České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group) [ ze dne 21. října 2011 ] podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 15. dubna 2010, č. j. 12 C 193/2009-40 (který nabyl právní moci dne 11. května 2010) exekuci na majetek povinného pro vymožení částky 475.064 Kč s úroky z prodlení, náklady nalézacího řízení a náklady exekuce. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Jana Jindru.
2/ V průběhu exekučního řízení převzal exekuci dle ustanovení §44b odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, soudní exekutor I. I.
3/ Poté, co soudní exekutor nevyhověl návrhu povinného ze dne 20. dubna 2018 na odklad exekuce, předložil tento návrh k rozhodnutí exekučnímu soudu se svým návrhem na zastavení exekuce s nesouhlasným vyjádřením oprávněného z 25. dubna 2018.
4/ Usnesením ze dne 17. dubna 2012, č. j. KSPH 39 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zjistil (na základě insolvenčního návrhu povinného, jenž mu došel 9. února 2012) úpadek povinného a povolil mu oddlužení.
5/ Usnesením ze dne 27. června 2012, č. j. KSPH 39 INS XY (ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2012, č. j. KSPH 39 INS XY), schválil insolvenční soud oddlužení povinného plněním splátkového kalendáře.
5/ Usnesením ze dne 25. dubna 2018, č. j. KSPH 39 INS XY (které nabylo právní moci 11. května 2018), osvobodil insolvenční soud povinného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na ručitele i jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
6/ Oprávněný vymáhanou pohledávku, která vznikla před zahájením insolvenčního řízení, nepřihlásil do insolvenčního řízení.
[3] Na výše uvedeném základě exekuční soud – vycházeje z ustanovení §266 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení §414 až §416 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
[4] Povinnost uložená povinnému exekučním titulem představuje náhradu škody, kterou oprávněná vyplatila jako pojistné plnění za poškození vozidla při dopravní nehodě způsobené povinným, jenž byl za své jednání uznán vinným ze spáchání trestného činu v úmyslné formě trestním příkazem Okresního soudu v Benešově (dále jen „okresní soud B“) ze dne 8. června 2007, č. j. 3 T 127/2007-30.
[5] Jelikož jde o pohledávku na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, platí pro ni výjimka z osvobození od placení zbytku pohledávek.
[6] Pro vyhovění návrhu na odklad exekuce nejsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §266 odst. 1 o. s. ř.
[7] K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. září 2018, č. j. 27 Co 231/2018-102:
1/ Změnil usnesení exekučního soudu v bodu I. výroku tak, že exekuci zastavil (první výrok).
2/ Změnil usnesení exekučního soudu v bodu II. výroku tak, že exekuci odložil do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce (druhý výrok).
3/ Určil, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (třetí výrok).
4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce v řízení před okresním soudem (čtvrtý výrok).
5/ Uložil oprávněnému zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.092 Kč (pátý výrok).
[8] Odvolací soud vyšel dále z toho, že okresní soud B uznal povinného vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 a odst. 2 písm. c/ zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ( dále jen „ tr. zák.“), v úmyslné formě, když poté, co požil větší množství alkoholických nápojů a v jeho krvi bylo nejméně 1,83 ‰, způsobil dopravní nehodu, v jejímž důsledku vznikla škoda na vozidle a na zdraví osob.
[9] Na výše doplněném skutkovém základě pak odvolací soud – vycházeje z ustanovení §4 až §6 a §201 tr. zák., z ustanovení §52 odst. 1, §54 odst. 6 a §55 odst. 1, 3 a 4 exekučního řádu, z ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., z ustanovení §414 a §416 insolvenčního zákona, a z ustanovení §33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákona o pojistné smlouvě), ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dospěl k následujícím závěrům:
[10] Úmyslně spáchal povinný pouze trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, nikoli již následnou dopravní nehodu a z ní vyplývající škodu na zdraví a na majetku. Proto se na pohledávku oprávněného (na něhož výplatou plnění z pojištění přešlo dle ustanovení §33 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě, právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, a to až do výše částek, které vyplatil) nevztahuje výjimka uvedená v ustanovení §416 odst. 1 insolvenčního zákona. To také znamená, že je dán důvod zastavit exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 a §55 exekučního řádu, neboť v rámci oddlužení byly všechny přezkoumané pohledávky povinným zcela uhrazeny a povinný byl k 11. květnu 2018 osvobozen též od placení zbytku pohledávky oprávněného.
[11] V návaznosti na výše řečené naložil odvolací soud odlišně i s návrhem povinného na odklad exekuce, když jakmile povinný požádal o osvobození od placení zbytku pohledávek, bylo možné očekávat zastavení exekuce (§266 odst. 2 o. s. ř., §54 odst. 6 exekučního řádu).
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce a návrh povinného na odklad exekuce zamítne.
[13] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel uvádí, že pohledávka vzešla z protiprávního jednání povinného (z úmyslného porušení právní povinnosti), a odvolacímu soudu vytýká úsudek, že úmyslné jednání povinného se vztahuje pouze na fázi řízení vozidla ve stavu opilosti, nikoli již na důsledky tohoto jednání (způsobení dopravní nehody a s tím související škody na zdraví a majetku). Podle dovolatele povede zobecnění takového výkladu ustanovení §416 odst. 1 insolvenčního zákona k tomu, že viníci dopravních nehod způsobených v opilosti, budou od placení těchto pohledávek zcela či částečně (po proběhnuvším oddlužení) osvobozeni, což zákonodárce jistě nezamýšlel. Koncepce §416 insolvenčního zákona má (podle dovolatele) „chránit společnost před pachateli trestných činů“ tím, že jim nebude umožněno zprostit se odpovědnosti za škodu, kterou způsobili svým protiprávním jednáním.
[14] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[15] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[16] Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí souladné s (již ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
[17] V usnesení ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, uveřejněném pod číslem 81/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že postižní právo pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) [ ve znění účinném do 31. prosince 2009 ] není nárokem na náhradu škody ve smyslu ustanovení §416 insolvenčního zákona a ohledně takové pohledávky pojistitele se neuplatní výluka z účinků osvobození dlužníka (pojištěného) od placení zbytku dluhů popsaná v §416 insolvenčního zákona ani tehdy, jestliže pojištěný způsobil osobě, které pojistitel za něj plnil, škodu úmyslně (§10 odst. 1 písm. a/ zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2009). Důvod přistoupit ke změně této judikatury na základě podaného dovolání Nejvyšší soud neshledal.
[18] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 o. s. ř., když dovolání oprávněného bylo odmítnuto a u povinného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu