ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5737.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 5737/2017-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Finance partner and Service, s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 1415/292, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 63980894, zastoupeného JUDr. Františkem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Brně, Helceletova 235/9, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) P. Š. , narozenému XY, bytem XY a 2) F. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 8/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2017, č. j. 4 Cmo 58/2017-427, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23.377,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 11. března 2014, č. j. 5 Cm 8/2014-23, uložil žalovaným, aby zaplatili původnímu žalobci (společnosti MIDESTA, s. r. o. – dále jen „společnost M“) společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 146.690 Kč s 6% úrokem od 17. ledna 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 488 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 25.809 Kč.
Dalším směnečným platebním rozkazem ze dne 11. března 2014, č. j. 5 Cm 9/2014-23, soud prvního stupně uložil žalovaným, aby zaplatili společnosti M společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2.520.000 Kč s 6% úrokem od 6. února 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8.400 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 173.370 Kč.
Soud prvního stupně – poté, co u jednání konaného dne 7. října 2015 spojil výše označené věci ke společnému projednání (s tím, že věc bude nadále vedena pod jedinou spisovou značkou 5 Cm 8/2014) a poté, co usnesením ze dne 3. března 2016, č. j. 5 Cm 8/2014-278, rozhodl o vstupu žalobce (Finance partner and Service, s. r. o.) do řízení na místo společnosti M [§107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] – rozsudkem ze dne 11. května 2016, č. j. 5 Cm 8/2014-350, zrušil vůči druhému žalovanému oba směnečné platební rozkazy v celém rozsahu (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů námitkového řízení částku 255.148,52 Kč (bod II. výroku).
Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že:
1/ Společnost M se dvěma návrhy na vydání směnečného platebního rozkazu domáhala plnění ze směnek vlastních vystavených ve Zlíně dne 4. srpna 2010 společností EkoSolar s. r. o. (dále jen „výstavce“) na řad společnosti ELSEREMO, a. s. (dále jen „společnost E“), a to směnky znějící na směnečný peníz 1.500.000 Kč, se splatností dne 15. ledna 2011 (dále též jen „první směnka“) a směnky znějící na směnečný peníz ve výši 2.520.000 Kč, se splatností 5. února 2011 (dále též jen „druhá směnka“). Obě směnky (dále též jen „sporné směnky“) byly rubopisem převedeny na původního žalobce (společnost M).
2/ Za zaplacení sporných směnek převzal směnečné rukojemství druhý žalovaný, který směnky podepsal též jako jednatel výstavce.
3/ První směnka zajišťovala pohledávky společnosti E vůči výstavci vzniklé na základě smlouvy o dílo č. 2/2010 na dodávku, montáž a zprovoznění kompletní elektroinstalace fotovoltaické elektrárny Vísky I (dále jen „smlouva o dílo č. 2/2010“). Druhá směnka zajišťovala pohledávky společnosti E vůči výstavci vzniklé na základě smlouvy o dílo č. 3/2010 na dodávku, montáž a zprovoznění kompletní elektroinstalace fotovoltaické elektrárny Vísky II (dále jen „smlouva o dílo č. 3/2010“).
4/ Společnost E současně s převodem sporných směnek postoupila na společnost M rovněž směnkami zajištěné pohledávky.
5/ Dopisem ze dne 28. března 2011 společnost E sdělila výstavci, že proti jeho pohledávce ve výši 35.231.653 Kč z titulu nezaplacené úplaty za postoupení pohledávky vůči společnosti Solar Energy Systems s. r. o., vzniklé na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. února 2011, započítává své pohledávky vůči výstavci, a to (mimo jiné) též blíže specifikované pohledávky ze smlouvy o dílo č. 2/2010 a č. 3/2010. Výstavce převzal listinu obsahující úkon směřující k započtení dne 28. března 2011.
Na tomto základě – odkazuje na ustanovení čl. I. §17 a §32 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – soud prvního stupně uzavřel, že kauzální námitka druhého žalovaného, podle které směnkami zajištěné pohledávky zanikly v důsledku jednostranného započtení provedeného remitentem vůči výstavci ještě před splatností sporných směnek, je důvodná.
Přitom zejména zdůraznil, že v situaci, kdy společnost M nabyla od remitenta nejen sporné směnky, ale též (kauzální) pohledávky jimi zajištěné a kdy druhý žalovaný podepsal sporné směnky jako jednatel výstavce i jako směnečný rukojmí, svědčí mu jako směnečnému rukojmímu stejné kauzální námitky jako výstavci směnky, tedy i námitka zániku směnkami zajištěných pohledávek.
V řízení pak bylo prokázáno, že k okamžiku „provedení jednostranného započtení“ měli remitent i výstavce vzájemné a započitatelné pohledávky, o platnosti jednostranného započtení proto nemůže být pochyb.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se druhý žalovaný vznesenou kauzální námitkou zániku směnkou zajištěných pohledávek povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil.
K výhradě žalobce, že kauzální námitka tak, jak byla vylíčena druhým žalovaným ve včas podaných námitkách, je neurčitá a tudíž neprojednatelná, odvolací soud zdůraznil, že poprvé byla žalobcem uvedená výhrada uplatněna až v podaném odvolání a „v tomto světle … se jeví jako zcela účelová s tím, že poté, co se druhému žalovanému podařilo prokázat opodstatněnost své námitky, se snaží zmařit výsledky celého řízení před soudem prvního stupně poukazem na údajnou neurčitost a tím i neprojednatelnost vznesené námitky“. Postup soudu prvního stupně při projednávání kauzální námitky druhého žalovaného navíc zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4711/2008, když je zřejmé, že druhý žalovaný ve lhůtě k podání námitek kauzální obranu uplatnil a v dalším řízení ji pouze upřesňoval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované např. rozsudkem sp. zn. 29 Cdo 4711/2008. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a ponechal směnečné platební rozkazy v platnosti.
Druhý žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout. Napadené rozhodnutí má na rozdíl od dovolatele za plně souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, včetně dovolatelem zmiňovaného rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4711/2008, jehož závěry dovolatel interpretuje zjevně nesprávně.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Jedinou otázkou, ve vztahu k níž dovolatel vymezuje (v souladu s požadavkem plynoucím z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) předpoklady přípustnosti dovolání (argumentem, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), je otázka (ne)určitosti vznesené kauzální námitky.
Potud je však napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu (srov. důvody rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněného pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2/ Námitky ve vztahu k námitkovému řízení plní (tím, že se jimi zahajuje řízení o námitkách, jehož předmět současně vymezují) obdobnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. I v případě námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu proto bude platit, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud (v námitkovém řízení) rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. např. usnesení ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 5234/2017).
3/ Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení §175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.
Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).
Srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již výše zmiňované usnesení sp. zn. 29 Cdo 4711/2008 .
V poměrech projednávané věci přitom ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že druhý žalovaný ve včas podaných námitkách proti oběma vydaným směnečným platebním rozkazům vymezil jak rozsah, v jakém směnečné platební rozkazy napadá (druhý žalovaný považuje žalobou uplatněný nárok za nedůvodný v celém rozsahu), tak skutkové okolnosti, na nichž je procesní obrana druhého žalovaného založena (tvrdí alespoň v základních rysech, jaké pohledávky měly sporné směnky zajišťovat, jakož i skutkové okolnosti vzniku započítávané pohledávky a namítaného zápočtu). Na základě takto formulovaných námitek (srov. obsah námitek druhého žalovaného ze dne 14. dubna 2014) tedy bylo (muselo být) jak soudu, tak žalobci (což ostatně dokládá též jeho postoj k otázce projednatelnosti námitek, který zastával až do okamžiku vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně) zřejmé, o čem a na jakém podkladě bude (v námitkovém řízení) rozhodováno. Jestliže druhý žalovaný následně (v průběhu námitkového řízení) uvedl další skutečnosti, jimiž obranu uplatněnou již v námitkách dále doplnil (upřesnil), nešlo o nepřípustnou změnu skutkové obrany druhého žalovaného, k níž by soud nemohl při projednávání námitek přihlížet.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit druhému žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. října 2017), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2018, pro věc rozhodném s přihlédnutím k době sepisu vyjádření k dovolání, činí (z tarifní hodnoty ve výši 2.675.578 Kč) částku 19.020 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 4.057,20 Kč. Celkem tak činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 23.377,20 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu