ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.6037.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 6037/2017-561
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) D. Š. , narozené XY, bytem XY, b) M.V.M., s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Blattného 2316/8, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 64 93 90 57, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, c) M. M. , narozeného XY, bytem XY, d) L. Z. , narozeného XY, bytem XY, e) T. M. , narozeného XY, bytem XY, f) B. S. , narozeného XY, posledně bytem XY, zemřelého dne 14. dubna 2016, g) J. D. , narozeného XY, bytem XY, h) H. S. , narozené XY, bytem XY, i) V. M. , narozené XY, bytem XY, j) R. K. , narozeného XY, bytem XY, zemřelého dne 3. března 2015, k) I. J. , narozené XY, bytem XY, l) J. K. , narozeného XY, bytem XY, m) R. N. , narozeného XY, bytem XY, n) Z. K. , narozeného XY, bytem XY, a o) L. D. , narozené XY, bytem XY, p) J. K. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi , se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P., identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 188/2008, o dovolání žalobkyně M.V.M., s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. února 2016, č. j. 11 C 188/2008-367, se v zamítavém výroku I. ve vztahu mezi žalobcem M.V.M., s. r. o. a žalovaným mění tak, že se v řízení pokračuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, potvrdil usnesení ze dne 4. února 2016, č. j. 11 C 188/2008-367), ve výroku, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh (tehdejších) žalobců na pokračování v řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §263 odst. 1, §265 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. ledna 2014, a vycházeje z toho, že usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. MSPH 96 INS XY, Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba o nahrazení projevu vůle může ve svém důsledku znamenat, že nemovitosti zahrnuté do majetkové podstaty (rozuměj v žalobě specifikované garáže, ohledně kterých je žalováno na smluvní přímus) přestanou být součástí majetkové podstaty. Z tohoto pohledu má spor v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tím nastávají účinky předvídané v ustanovení §263 odst. 1 insolvenčního zákona (jde spor o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty) a podle ustanovení §265 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu nelze pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně M.V.M., s. r. o. (dále jen „žalobkyně“) dovolání, namítajíc, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (mimo jiné) otázka (ne)možnosti pokračovat v řízení, jehož předmětem je žaloba o nahrazení projevu vůle Dovolatelka zdůrazňuje, že v poměrech dané věci nejde o žalobu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, pročež se nemůže prosadit „judikatura“, na kterou odkazovaly soudy nižších stupňů. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož v řízení lze pokračovat a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že „se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a v řízení se pokračuje“.
Insolvenční správce dlužníka P. považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné, resp. nedůvodné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se výkladu ustanovení §263 a násl. insolvenčního zákona, jde-li o (ne)možnost pokračovat v řízení, které bylo přerušeno rozhodnutím insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek „dlužníka“, Nejvyšším soudem dosud v daných poměrech nezodpovězené.
Podle ustanovení §263 insolvenčního zákona, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení §141a tím není dotčena (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odstavec 3). Jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).
Podle ustanovení §265 insolvenčního zákona v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka (odstavec 1). V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená prohlášením konkursu podle §263, kterých se netýká úprava obsažená v §264 a odstavci 1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli (odstavec 2). Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání (odstavec 3).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že:
a) Řízení vedené u soudu prvního stupně bylo zahájeno žalobou (směřující proti žalovanému P.) dne 12. května 2008.
b) Insolvenční řízení ve věci dlužníka (P.) bylo zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem došlým Městskému soudu v Praze dne 13. února 2009; insolvenční soud usnesením ze dne 7. dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS XY, zjistil úpadek dlužníka (žalovaného), rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Pelikána.
c) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. srpna 2009, č. j. Ncp 1419/2009-128, rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
d) Insolvenční správce podáním ze dne 18. listopadu 2009 (č. l. 138 až 139) informoval soud prvního stupně o tom, že insolvenční soud rozhodl o úpadku žalovaného a způsobu jeho řešení konkursem; současně zdůraznil, že nenavrhuje pokračovat v řízení a že má za to, že v daném řízení ani pokračovat nelze.
e) Přípisem ze dne 15. ledna 2010 informoval soud prvního stupně žalobce o přerušení řízení podle ustanovení §263 odst. 1 insolvenčního zákona.
f) Podáním datovaným 27. března 2015 (č. l. 343) navrhla dovolatelka, aby soud pokračoval v řízení.
V poměrech dané věci, kdy předmětem řízení je (mimo jiné) žaloba dovolatelky, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s dovolatelkou kupní smlouvu ohledně garáže (v žalobě specifikované), nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že se dané soudní řízení, týká majetkové podstaty dlužníka; rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (7. dubna 2009) tak bylo řízení přerušeno (§263 odst. 1 insolvenčního zákona).
Jelikož v době prohlášení konkursu dlužník v řízení vystupoval jako žalovaný, bylo možno v přerušeném řízení pokračovat pouze za splnění podmínek určených v ustanovení §265 odst. 1 insolvenčního zákona; o tom, že dovolatelkou uplatněný „nárok“ není pohledávkou nebo jiným právem, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené (a tudíž nepřichází v úvahu aplikace ustanovení §265 odst. 2 insolvenčního zákona), nemá Nejvyšší soud (shodně se soudy nižších stupňů) žádné pochybnosti. Srov. např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2951/2010, uveřejněné pod číslem 137/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Zbývá posoudit, zda jsou splněny předpoklady pro pokračování v řízení určené ustanovením §265 odst. 1 insolvenčního zákona, jinými slovy, zda jde o spor o vyloučení majetku (zde garáže) z majetkové podstaty dlužníka.
Jak je zřejmé z žalobních tvrzení, dovolatelka se domáhá uzavření kupní smlouvy, a to s ohledem na v žalobě zmíněnou smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní, kterou dovolatelka (jako budoucí kupující) uzavřela s dlužníkem (jako budoucím prodávajícím) s poukazem na zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů).
Takto uplatněný nárok nelze považovat za nárok na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka již proto, že teprve případný úspěch dovolatelky v tomto řízení by znamenal, že by dovolatelce vzniklo (mohlo vzniknout) právo, na jehož základě by mohla být úspěšná s žalobou o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka. Naopak akceptace (opačného) názoru odvolacího soudu by ve svém důsledku vedla dovolatelku do procesní pasti; po zániku účinků prohlášení konkursu v důsledku zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona by totiž spor vzhledem ke zpeněžení majetku dlužníka ztratil smysl.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů změnil tak, že se v řízení ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovaným pokračuje [§243d písm. b) o. s. ř.].
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy rozhodoval (jen) o dovolání žalobkyně M.V.M., s. r. o., nezohlednil při označení (ostatních) žalobců v záhlaví tohoto usnesení změny, které se podávají z výroku II. usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. února 2019 (zastavení řízení ve vztahu mezi žalobci D. Š. a M. M. a žalovaným), jakož i z dalších skutečností, které nastaly (s výjimkou úmrtí R. M. dne 3. března 2015 – viz též usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. ledna 2017, č. j. 11 C 188/2008-488, o tom, že v řízení bude pokračováno s K. H.) v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (úmrtí B. S., zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ve vztahu k L. Z., H. S., V. M., J. K. a J. K. – viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. prosince 2017, č. j. 11 C 188/2008-540, a zpětvzetí žaloby J. D., I. J. a L. D.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu