ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.663.2019.2
sp. zn. 29 Cdo 663/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce J. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o procesním nástupnictví, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2010, č. j. 1 Ko 36/2010-6184, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 12. prosince 2002, č. j. 52 K 92/97-2134, vyhověl Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) návrhu konkursního věřitele č. 17 Banky Bohemia a. s. v likvidaci (dále jen „banka“), aby do konkursního řízení vstoupil na jeho místo O. K. (dále jen „O. K.“) v rozsahu postoupené pohledávky ve výši 23.475.637 Kč.
[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 1 Ko 586/2005 - 3217, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 12. prosince 2002.
[3] K dovolání úpadce Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4793/2009 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. Učinil tak proto, že podle obsahu spisu banka žádala pouze o to, aby na její místo do řízení vstoupila společnost REALBOHEMIA a. s. (dále jen „společnost R“) [ první postupník ], nikoli O. K. (jenž měl pohledávku dále nabýt postoupením od společnosti R) [ druhý postupník ].
[4] Usnesením ze dne 23. dubna 2010, č. j. 52 K 92/97-5931, konkursní soud vyhověl návrhu banky (vznesenému po doručení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4793/2009), aby do konkursního řízení vstoupil na její místo O. K. (v rozsahu postoupené pohledávky ve výši 23.475.637 Kč).
[5] K odvolání úpadce odvolací soud usnesením ze dne 28. července 2010, č. j. 1 Ko 36/2010-6184, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 23. dubna 2010.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. července 2010 podal úpadce (zastoupen advokátkou) 10. srpna 2011 dovolání (č. l. 7611) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[7] Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[8] Nejvyšší soud úpadcovo dovolání, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., odmítl jako zjevně bezdůvodné podle §243b odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry přijatými ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4793/2009 a co do úsudku, zda smlouvy o postoupení pohledávky jsou v dané věci způsobilým podkladem pro rozhodnutí podle §107a o. s. ř., odpovídá napadené rozhodnutí závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[9] Dovolací námitka, že účast banky v řízení zanikla (ve vazbě na výsledek incidenčního sporu o pohledávce vedeného u konkursního soudu pod sp. zn. 26 Cm 182/2010) již 24. října 2008, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 25. září 2008, č. j. 13 Cmo 261/2008-144, jímž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek konkursního soudu ze dne 12. července 2000, se míjí s obsahem spisu. Z rozhodnutí založeného v přihláškovém spisu banky (jde o rozsudek konkursního soudu ze dne 25. října 2011, č. j. 26 Cmo 182/2010-314, který nabyl právní moci 14. prosince 2011) je patrno, že konkursní soud ve sporu mezi O. K. coby žalobcem (zahájeném jeho právním předchůdcem) a správkyní konkursní podstaty úpadce coby žalovanou:
1/ Zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení ohledně částky 250.000 Kč (bod I. výroku).
2/ Určil, že pohledávka žalobce přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce nebyla promlčena a žalobce je věřitelem úpadce s pohledávkou druhé třídy ve výši 23.225.637 Kč (bod II. výroku).
[10] K tvrzené absenci výroku o nákladech řízení poukazuje Nejvyšší soud na závěry obsažené v jeho usnesení ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V usnesení o návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. se o nákladech řízení nerozhoduje (nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí); pro konkursní řízení nadto platí i zvláštní úprava obsažená v §33 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání [ srov. výklad podaný pod bodem XXII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 187 (363) ].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu