ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.977.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 977/2019-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. Zdiradu Svobodovi , se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D., zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, za účasti M. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 Cm 16/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. D. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2016, č. j. 15 Cmo 20/2016-77, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 15 Cmo 20/2016-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem řízení na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 22. prosince 2009 se žalobce (J. S.) domáhal u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) vůči žalovanému (Ing. Zdiradu Svobodovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D.), určení, že jeho pohledávka za dlužnicí v části představované částkou 2 139 498,97 Kč je po právu.
Usnesením ze dne 31. března 2010, č. j. 160 Cm 16/2009-23, insolvenční soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 237/2009.
Usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 160 Cm 16/2009-55, insolvenční soud rozhodl, že v řízení přerušeném usnesením ze dne 31. března 2010 se pokračuje, neboť řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 Cm 237/2009 (nově sp. zn. 191 Cm 1/2010), bylo pravomocně ukončeno, a tedy odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno.
Napadeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. května 2016 potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodovací praxi dosud nebyly vyřešeny, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
„Otázkou zásadního právního významu je podle žalobce především to, zda má přednost formální aplikace ustanovení §111 odst. 2 o. s. ř. před aplikací zásady hospodárnosti řízení vyjádřené (mimo jiného) v ustanovení §6 o. s. ř.“
Konkrétně dovolatel namítá, že v řízení by nemělo být pokračováno, dokud Nejvyšší soud nerozhodne o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. 10 Cmo 10/2015-373 (jenž byl vydán v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 37 Cm 237/2009, resp. 191 Cm 1/2010).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na to, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné. V důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí odvolacího soudu se totiž dovolání stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
V posuzované věci bylo o dovolání dovolatele (v procesním postavení žalovaného) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. 10 Cmo 10/2015-373, rozhodnuto tak, že jej Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2019, sp. zn. 29 Cdo 979/2017. Za této situace je nadbytečné řešit, zda mělo být řízení v této věci přerušeno do skončení dovolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 větou první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátkou, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření žalovaného k dovolání ze 4. června 2018) z částky 50 000 Kč podle §9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2018, která podle §7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Dovolání však směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, proto žalovanému náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny (§11 odst. 1 písm. k, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu; dále srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tj. ve výši 1 550 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 388,50 Kč jde o částku 2 238,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky (§149 odst. 1 o. s. ř.). Vedlejšímu účastníku řízení na straně žalovaného v tomto dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 4. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu