Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.02.2019, sp. zn. 29 ICdo 12/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.12.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.12.2019.1
MSPH 77 INS XY 192 ICm XY sp. zn. 29 ICdo 12/2019-189 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce T. R. , narozeného XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2018, č. j. 192 ICm XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto: Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 192 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 77 INS XY) se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. května 2018, č. j. 192 ICm XY, neosvobodil žalobce od soudních poplatků (výrok I.) a žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů (výrok II.) Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání a v následně (viz podání ze dne 27. listopadu 2018) mimo jiné navrhl, aby věc byla odňata Vrchnímu soudu v Praze a přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. prosince 2018, č. j. 192 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 77 XY), vyzval žalobce k doplnění návrhu na přikázání věci jinému odvolacímu soudu (a současně ho poučil o tom, jak má návrh doplnit). Podáním datovaným 7. ledna 2019 žalobce doplnil důvody, pro které má za to, že soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z rozhodování označené věci. Následně Vrchní soud v Praze (podáním datovaným 17. ledna 2019) věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.). K návrhu na delegaci nutnou. V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti (viz shora označená podání) ohledně „podjatosti všech soudců INS úseku“ Vrchního soudu v Praze, nejsou těmi důvody, které by mohly vést k postupu předvídanému ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. K tomu srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017. K návrhu na delegaci vhodnou. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno − právě proto, že jde o výjimku − vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věc neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu ani podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř., ani podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 2. 2019 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/27/2019
Spisová značka:29 ICdo 12/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.12.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§12 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 1733/19
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21