ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.120.2018.1
KSOS 37 INS 18483/2016
46 ICm 4144/2017
sp. zn. 29 ICdo 120/2018-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce VÍTKOVICE GEARWORKS a. s. , se sídlem v Ostravě, Ruská 83/24, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 25877933, proti žalovanému WITKOWITZ SLOVAKIA a. s. , se sídlem v Košicích, Moldavská cesta 10, PSČ 040 11, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35744618, zastoupenému A. N., obecným zmocněncem, narozeným XY, bytem v XY, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 ICm 4144/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VÍTKOVICE GEARWORKS a. s. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016, o dovolání Mgr. Bc. Davida Vandrovce, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, jako insolvenčního správce dlužníka, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. června 2018, č. j. 46 ICm 4144/2017, 12 VSOL 193/2018-96 (KSOS 37 INS 18483/2016), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání Mgr. Bc. Davida Vandrovce, insolvenčního správce dlužníka, v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. ledna 2018, č. j. 46 ICm 4144/2017-46, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud) zamítl žalobu na určení, že právní úkon žalovaného ze dne 19. září 2016, spočívající v jednostranném započtení vzájemných pohledávek žalovaného a dlužníka ve výši 73.793,91 EUR, je neplatný (první výrok) a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že se žalovanému přiznává náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 3.327 Kč (druhý výrok). Dále žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal Mgr. Bc. David Vandrovec, insolvenční správce dlužníka, dne 3. září 2018 dovolání (doplněné podáním ze dne 4. září 2018), jež považuje za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř.
Učinil tak proto, že insolvenční řízení, jehož součástí je i zde projednávaný incidenční spor, bylo pravomocně skončeno usnesením insolvenčního soudu ze dne 29. června 2018, č. j. KSOS 37 INS 18483/2016-B-206, kterým vzal insolvenční soud na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu dle §364 odst. 3 insolvenčního zákona. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. června 2018.
Procesním následkem této skutečnosti je to, že účastníkem zde projednávané věci se bez dalšího dnem skončení insolvenčního řízení (tedy dnem 29. června 2018) stal ve smyslu §159 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), namísto Mgr. Bc. Davida Vandrovce, insolvenčního správce dlužníka, dlužník (což se promítlo i v označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení). Dovolatel tudíž není (a ani ke dni 3. září 2018 nebyl) osobou oprávněnou podat dovolání proti (napadenému) rozsudku odvolacího soudu, neboť již není účastníkem tohoto řízení.
Na tomto závěru není způsobilá ničeho změnit ani skutečnost, že Mgr. Bc. David Vandrovec, jako insolvenční správce dlužníka VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a. s., podal dne 30. července 2018 návrh na pokračování v zahájeném incidenčním sporu dle §159 odst. 6 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení však lze postupovat pouze v incidenčních sporech vedených na základě podané odpůrčí žaloby [§159 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], nikoli v incidenčním sporu, jehož předmětem je určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka [§159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona]; právě o takový spor přitom šlo i v nyní projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání dovolatele bylo odmítnuto a ostatním účastníkům dovolacího řízení náklady dle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Pro úplnost budiž dodáno, že po vydání napadeného rozhodnutí změnil žalovaný obchodní firmu a sídlo, což Nejvyšší soud promítl v jeho označení v záhlaví tohoto usnesení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 10. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu