ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.124.2019.1
KSPH 42 INS 20304/2012
56 ICm 2238/2018
sp. zn. 29 ICdo 124/2019-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka TOM - CAR SERVIS s. r. o. , se sídlem ve Vrchotových Janovicích 266, PSČ 257 53, identifikační číslo osoby 26454211, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 20304/2012, o žalobě pro zmatečnost podané Mgr. Ing. Petrou Hýskovou , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, insolvenční správkyní dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2018, č. j. KSPH 42 INS 20304/2012, 4 VSPH 2028/2017-B-78, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 ICm 2238/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019, č. j. 56 ICm 2238/2018, 103 VSPH 908/2018-20 (KSPH 42 INS 20304/2012), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 13. června 2017, č. j. KSPH 42 INS 20304/2012-B-70, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) uložil Mgr. Ing. Petře Hýskové, insolvenční správkyni dlužníka TOM - CAR SERVIS s. r. o. (dále jen „P. H.“), pořádkovou pokutu ve výši 25.000 Kč.
[2] K odvolání P. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2018, č. j. KSPH 42 INS 20304/2012, 4 VSPH 2028/2017-B-78, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. června 2017.
[3] Usnesením ze dne 6. září 2018, č. j. 56 ICm 2238/2018-10, insolvenční soud:
1/ Zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou P. H. podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2018 (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
[4] K odvolání P. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2019, č. j. 56 ICm 2238/2018, 103 VSPH 908/2018-20 (KSPH 42 INS 20304/2012), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. září 2018.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala P. H. dovolání, požadujíc, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. totiž dovolání podle §237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o pořádkovém opatření.
[7] Usnesení ze dne 27. února 2018, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o uložení pořádkové pokuty P. H., je usnesením o pořádkovém opatření. Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení, je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení o pořádkovém opatření, takže i rozhodnutí insolvenčního soudu a odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o pořádkovém opatření, u nichž přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
[8] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že předmětná žaloba pro zmatečnost je stále mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení, takže i na náklady účastníků řízení o takové žalobě se vztahuje pravidlo obsažené v §170 písm. f/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) . Výrok o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení tudíž do rozhodnutí soudu o takové žalobě nepatří. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2014, pod číslem 21, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 112/2017, uveřejněné pod číslem 143/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu