ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.31.2019.2
KSCB 28 INS 2011/2016
43 ICm 1567/2017
sp. zn. 29 ICdo 31/2019-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky - Celního úřadu pro Jihočeský kraj , se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 6/1473, PSČ 370 21, identifikační číslo osoby 71214011, proti žalované První konkursní v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Severozápadní II č. 32/306, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 26424568, jako insolvenční správkyni dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o., zastoupené Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm 1567/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o. , se sídlem v Mladé Vožici, Blanice 11, PSČ 391 43, identifikační číslo osoby 42407109, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS 2011/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017, 101 VSPH 464/2018-141 (KSCB 28 INS 2011/2016), takto:
I. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017, 101 VSPH 464/2018-141 (KSCB 28 INS 2011/2016), se zamítá .
II. Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017, 101 VSPH 464/2018-141 (KSCB 28 INS 2011/2016), se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 31. ledna 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017-113, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka movitý majetek sepsaný v Příloze č. 6 (inventurní soupis zásob – líh) a v Příloze č. 7 (inventurní soupis zásob – alkoholické nápoje), poř. č. 7 a 8 upraveného soupisu majetkové podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že „rozsudek insolvenčního soudu se ruší a žaloba žalobce se v celém rozsahu zamítá“. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnila dovolatelka tím, že žalobce by mohl „na základě rozhodnutí odvolacího soudu postupovat v dané věci obvykle, tj. zlikvidovat zabavený líh, čímž by došlo k nevratným škodám velkého rozsahu“ na majetkové podstatě dlužníka.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
V usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž usnesení sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 výslovně vychází), Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedním z těchto předpokladů je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, jelikož předmětný rozsudek má povahu rozsudku o určení, jenž se nevykonává [k povaze vylučovací žaloby podle ustanovení §225zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněného pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Nejvyšší soud proto tento návrh bez dalšího zamítl.
Vhledem k tomu, že postup podle ustanovení §243 o. s. ř. není podmíněn návrhem dovolatele, Nejvyšší soud se dále zabýval také tím, zda v poměrech dané věci případně nejsou splněny podmínky pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí (§243 písm. b/ o. s. ř.). V usnesení sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 přitom Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí pak má Nejvyšší soud v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelkou a kriterii obsaženými v označených usneseních Nejvyššího soudu) za splněné.
Nejvyšší soud proto (i bez návrhu) odložil právní moc dovoláním napadaného rozhodnutí až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu