ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.42.2017.1
KSBR 26 INS XY
26 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 42/2017-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčního správce dlužníků V. R. a A. R., proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 ICm 2845/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků V. R. , narozeného XY a A. R. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 26 ICm XY, 12 VSOL XY(KSBR 26 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, č. j. 26 ICm 2845/2014-38, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníků V. a A. R., směřující proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s., tak, že:
1/ Určil, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, není ve výši 256.559,84 Kč po právu (bod I. výroku).
2/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
3/ Uložil žalovanému zaplatit České republice na účet insolvenčního soudu na soudním poplatku částku 5.000 Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku ve výši 256.559,84 Kč (přiznanou mu vykonatelným rozhodčím nálezem vydaným JUDr. Evou Vaňkovou dne 19. listopadu 2012, č. j. Va 40-144/2012-9), [první výrok] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí plně respektuje závěry formulované k mezím popěrného práva u vykonatelných pohledávek přiznaných pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu [§199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na těchto (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.
O tom, že i v nyní projednávané věci tkví důvody popření vykonatelné pohledávky pravomocně přiznané rozhodčím nálezem (jejichž prostřednictvím insolvenční správce zpochybňoval platnost ujednání obsažených ve smlouvě o revolvingovém úvěru a ujednání o smluvních pokutách, z nichž měla vzejít žalovaným přihlášená pohledávka), pouze v nepřípustném „jiném právním posouzení věci“ (v odlišném náhledu insolvenčního správce na platnost předmětných ujednání), nikoli v přípustných skutkových námitkách, které dlužník neuplatnil v rozhodčím řízení, jež předcházelo vydání rozhodčího nálezu (§199 odst. 2 část věty před středníkem insolvenčního zákona), přitom Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Pro úplnost budiž dodáno, že po vydání napadeného rozhodnutí změnil dovolatel obchodní firmu a posléze i sídlo, což Nejvyšší soud promítl v jeho označení v záhlaví tohoto usnesení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu