ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.51.2019.1
KSOS 37 INS XY
22 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 51/2019-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 ICm XY, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Anna Hradilová a JUDr. Táňa Šimečková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY).
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. února 2019, č. j. 22 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY. Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když jeho předchozí usnesení ze dne 9. října 2017, č. j. 22 ICm XY (jímž rozhodl o zamítnutí žaloby pro zmatečnost), Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. října 2018, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. února 2019 podal dlužník odvolání (č. l. 71-73), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), v němž (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu P. K. P. (jež ve věci rozhodovala v prvním stupni) a soudkyň Vrchního soudu v Olomouci působících v soudním oddělení (senátu) 11 VSOL. Pochybnosti o nepodjatosti členů označeného senátu spatřuje dlužník v tom, že již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí „předurčil“, jak má insolvenční soud rozhodnout a je tak i jeho vinou, že rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 1. února 2019 je „v příkrém rozporu se zněním a výkladem zákona“, když „de facto bylo ve věci jeho návrhu rozhodováno jednoinstančně“.
K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci se vyjádřily soudkyně soudního oddělení 11 VSOL (JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Anna Hradilová a JUDr. Táňa Šimečková), jemuž byla shora označená věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení. Přitom shodně uvedly, že jim není známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti. K projednávané věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a dlužníka znají jen z úřední činnosti v souvislosti s rozhodováním o jeho odvoláních.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že posuzoval předpoklady pro vyloučení soudců a rozhodl o námitce podjatosti pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce v odvolacím řízení projednávat a rozhodovat.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
V intencích výše vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají – jak vyplývá z jejich vyjádření – k věci ani k účastníkům žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li dlužník podjatost jmenovaných soudkyň z toho, jak rozhodly v předchozím (kasačním) rozhodnutí v projednávané věci, potom zjevně přehlíží, že podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování označené věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu