ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.53.2017.1
KSOS 34 INS 6537/2014
34 ICm 1594/2015
sp. zn. 29 ICdo 53/2017-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce ALPINE Bau CZ a. s. , se sídlem ve Valašském Meziříčí – Krásnu nad Bečvou, Jiráskova 613/13, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 02604795, proti žalovanému Insolvenční agentuře v. o. s. , se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 29115540, jako insolvenčnímu správci dlužníka VOKD, a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 34 ICm 1594/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VOKD, a. s. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Nákladní 3179/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47675853, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2016, č. j. 34 ICm 1594/2015, 14 VSOL 168/2016-50 (KSOS 34 INS 6537/2014), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. května 2016, č. j. 34 ICm 1594/2015-24, rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě žalobce ALPINE Bau CZ a. s. směřující proti žalovanému Insolvenční agentuře v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka VOKD, a. s., tak, že:
1/ Určil, že pohledávky žalobce ve výši 335 459 Kč, 140 004,35 Kč, 357 948,20 Kč a 168 056,84 Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihláškou pohledávek č. přihlášky P 208 ze dne 16. července 2014 „jsou po právu a jsou zjištěny co do pravosti, výše i pořadí“ (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
Insolvenční soud dospěl k závěru, že sporné pohledávky (pozastávky ze smluv o dílo uzavřených mezi žalobcem jako zhotovitelem a pozdějším insolvenčním dlužníkem jako objednatelem) nepředstavují pohledávky vázané na odkládací podmínku, ale pohledávky s odloženou splatností, kterou je uplynutí záruční doby. Takové pohledávky lze přihlásit do insolvenčního řízení podle §173 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Navíc kdyby šlo o pohledávky podmíněné (jak namítal žalovaný), §193 insolvenčního zákona neumožňuje insolvenčnímu správci popřít pohledávku z důvodu, že je vázaná na podmínku, ale toliko proto, že nevznikla, zanikla nebo je promlčená.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu uzavřel, že pozastávka neboli zádržné je ujednáním, které stanoví vznik práva na zaplacení ceny díla nebo její části, nikoliv ujednáním o splatnosti ceny díla (v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí plně respektuje závěry formulované k otázce právní povahy „zádržného“ či „pozastávky“ ve shora zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2076/2007, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 16. listopadu 2016, sp. zn. 23 Cdo 1357/2016, v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 12/2015, uveřejněném pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 32 Cdo 4443/2017.
Nejvyšší soud pro poměry dané věci uzavírá, že v řešení dovoláním zpochybněné otázky, které bylo důvodem pro zrušení rozsudku insolvenčního soudu, má soudní praxi za ustálenou a potřebu korigovat odtud vzešlé závěry (z nichž vyšel i odvolací soud) neshledává ani na základě argumentace uplatněné v dovolání.
Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že nepřehlédl, že ač je napadené rozhodnutí v písemném vyhotovení označeno jako rozsudek, z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 15. prosince 2016 se podává, že bylo vyhlášeno jako usnesení. Toto pochybení odvolacího soudu při písemném vyhotovení rozhodnutí však nemělo vliv na závěr o nepřípustnosti dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 3. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu