ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.63.2019.1
KSOS 31 INS XY
44 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 63/2019-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně H. M. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Luborem Ludmou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Hanáckého pluku 1153/6, PSČ 779 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Petru Konečnému , se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice H. M. T., zastoupenému JUDr. Kamilem Andree, advokátem, se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 22/43, PSČ 779 00, o náhradu škody ve výši 851.906,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2018, č. j. 44 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 31 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) 10. července 2017 se žalobkyně (H. M. T.) domáhala po žalovaném (Mgr. Ing. Petru Konečnému, insolvenčnímu správci žalobkyně), aby ve prospěch majetkové podstaty žalobkyně zaplatil částku 851.906,88 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. března 2017 do zaplacení, jako škodu způsobenou na majetkové podstatě žalobkyně.
[2] Rozsudkem ze dne 7. února 2018, č. j. 44 ICm XY, insolvenční soud:
1/ Žalobu zamítl (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 43.760 Kč (bod II. výroku).
[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. června 2018, č. j. 44 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 31 INS XY):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok).
2/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodu II. výroku tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 12.342 Kč (druhý výrok).
3/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti prvnímu a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[5] Konkrétně dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení jednak otázku účinků insolvenčního návrhu, jenž byl sepsán neoprávněnou osobou (jako dovolacím soudem neřešenou), jednak otázku absence výzvy k odstranění vad procesní plné moci (prokazující zastoupení insolvenčního navrhovatele při podání insolvenčního návrhu ) [jako vyřešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně ].
[6] V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že advokátka Mgr. Dagmar Beníková podala insolvenční návrh jako právní zástupkyně insolvenčního navrhovatele [ QI Investiční společnosti, a. s. (dále jen „věřitel Q“) ] , aniž k tomu byla řádně zmocněna (k insolvenčnímu návrhu sepsanému 10. června 2015 je připojena plná moc datovaná až 15. června 2015). K takto sepsanému insolvenčním návrhu by tak insolvenční správce v souladu s §97 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neměl přihlížet (a nemělo dojít ke zjištění pohledávky insolvenčního navrhovatele na přezkumném jednání).
[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[8] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému (měnícímu) výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
[9] Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí) pak Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je – oproti mínění dovolatelky – v posouzení předestřených právních otázek souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[10] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v těchto závěrech:
[11] Je-li insolvenční návrh, v němž je ohlášeno zastoupení advokátem a k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta (zástupce), podepsán pouze tímto zástupcem (advokátem), je podmínka formulovaná v §97 odst. 2 insolvenčního zákona splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 51/2011, uveřejněné pod číslem 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 33/2012“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] .
[12] Insolvenčním návrhem, k němuž se pro absenci předepsaného podpisu nepřihlíží (§97 odst. 2 insolvenčního zákona), nemůže být účinně zahájeno insolvenční řízení (§97 odst. 1 insolvenčního zákona) a takový insolvenční návrh nemůže být dodatečně zhojen (tím, že příslušná osoba nechá svůj podpis úředně ověřit později). Jediným řešením je podání nového insolvenčního návrhu, jenž podmínku §97 odst. 2 insolvenčního zákona splňuje [R 33/2012].
[13] Rozhodnutí o úpadku vydané insolvenčním soudem na základě insolvenčního návrhu, k němuž se nepřihlíží, jelikož nebyl řádně podepsán (§97 odst. 2 insolvenčního zákona), je postiženo zmatečností ve smyslu §229 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2015“).
[14] Tvrzení, že pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o úpadku, proti němuž již nelze podat opravný prostředek (odvolání nebo žalobu pro zmatečnost), je postiženo tzv. zmatečnostní vadou řízení, je pro další chod insolvenčního řízení právně bezvýznamné (R 40/2015).
[15] Insolvenční navrhovatel, jehož insolvenčnímu návrhu soud vyhověl rozhodnutím o úpadku, není osobou subjektivně oprávněnou k podání opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, i když tvrdí, že rozhodnutí je postiženo tzv. zmatečnostní vadou řízení (R 40/2015).
[16] Z výše předestřených judikatorních závěrů tedy plyne, že v situaci, kdy Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužnice (usnesením ze dne 11. září 2015, č. j. KSOS 31 INS XY) na základě insolvenčního návrhu věřitele Q a dlužnice [ která ve smyslu ustanovení §107 insolvenčního zákona přistoupila k insolvenčnímu návrhu věřitele Q dalším insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 18. srpna 2015, spojeným s návrhem na povolení oddlužení (A-9) ], nebylo proti rozhodnutí o úpadku přípustné odvolání (§141 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž oba insolvenční navrhovatelé (tedy i dlužnice) nebyli oprávněni podat proti rozhodnutí o úpadku ani žalobu pro zmatečnost (R 40/2015, jak citováno v odstavci [15] ). Pro další chod insolvenčního řízení (včetně té jeho části, jež se týká přezkumu pohledávky věřitele Q) jsou za této situace námitky založené na nedostatcích zastoupení při podání insolvenčního návrhu věřitelem Q právně bezvýznamné (R 40/2015, jak citováno v odstavci [14] ) a žádný právní význam tedy nemají ani jako dovolací argumentace v této věci.
[17] Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodnout) též návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (ostatně, rozhodnutí o zamítnutí žaloby se ani nevykonává) a na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
[18] Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nepříslušelo Nejvyššímu soudu reagovat na (soudy nezhojenou) vadu žaloby spočívající v rozporu mezi tím, čeho se žalobkyně po skutkové stránce domáhá (vyvození osobní majetkové odpovědnosti fyzické osoby za škodu nebo jinou újmu způsobenou při výkonu funkce insolvenčního správce), a tím, že žalovaný je označen jako představitel majetkové podstaty žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněný pod číslem 72/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[19] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu