ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.69.2019.1
KSOS 14 INS 12374/2015
18 ICm 4079/2016
sp. zn. 29 ICdo 69/2019-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce AIKVLK.CZ v. o. s. , se sídlem v Přerově 1 - Městě, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 02413639, jako insolvenčního správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“, proti žalovanému FLOSMAN a. s. , se sídlem v Táboře, Chýnovská 1917/9, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 25188445, o určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm 4079/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Opavě - Malých Hošticích, Slezská 110/24, PSČ 747 05, identifikační číslo osoby 25846761, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 14 INS 12374/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. prosince 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016, 13 VSOL 410/2017-42 (KSOS 14 INS 12374/2015), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 30. května 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016-18, vydaným jako rozsudek pro uznání, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Určil, že ve výroku označené (pod písmeny a/ až d/) kupní smlouvy jsou neplatné (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
3/ Uložil žalovanému (FLOP JIH spol. s r. o.) zaplatit státu na soudním poplatku ze žaloby částku 2.000 Kč (bod III. výroku).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. prosince 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016, 13 VSOL 410/2017-42 (KSOS 14 INS 12374/2015), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se rozsudek pro uznání nevydává a žalovanému se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek.
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (AIKVLK.CZ v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“) dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
1/ Může insolvenční soud v incidenčním sporu o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti, právního úkonu (jednání) rozhodnout rozsudkem pro uznání dle ustanovení §153a o. s. ř.?
2/ Jsou podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení §153a o. s. ř. splněny u žalovaného, který nereaguje řádně na výzvu soudu ve smyslu ustanovení §114b o. s. ř., uvede, že vyjádření ve lhůtě doplní relevantními námitkami, ale neučiní tak?
[4] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že postup podle §153a o. s. ř. v předmětném incidenčním sporu možný je, jakož i ve prospěch závěru, že žalovaný nepodal takové vyjádření k žalobě, jež by mělo bránit vydání rozsudku pro uznání.
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[6] V průběhu dovolacího řízení (před předložením věci Nejvyššímu soudu) dosavadní žalovaný zanikl k 1. říjnu 2018 výmazem z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s nástupnickou společností FLOSMAN a. s. Usnesením ze dne 7. února 2019, č. j. 18 ICm 4079/2016-65 (které nabylo právní moci 13. března 2019), pak insolvenční soud rozhodl, že jako s žalovaným bude v řízení nadále pokračováno se společností FLOSMAN a. s. (což se promítá i v označení žalovaného v záhlaví tohoto rozhodnutí).
[7] Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání „v jeho plném rozsahu“; dovolání tedy směřuje i proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o soudním poplatku. Potud Nejvyšší soud odmítl dovolání jako objektivně nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.
[8] Ve zbývajícím rozsahu (ohledně měnícího výroku o věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení otázky č. 1/ napadené rozhodnutí nespočívá a otázku č. 2/ vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[9] K otázce ad 1/.
Co do závěru, že v předmětné věci není vyloučeno rozhodnout rozsudkem pro uznání, je napadené rozhodnutí souladné s názorem dovolatele (řešení této otázky nebylo důvodem změny rozsudku insolvenčního soudu odvolacím soudem). Odpověď na tuto otázku (shodnou s názorem odvolacího soudu i dovolatele) ostatně Nejvyšší soud podal v rozsudku ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017 [ který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[10] K otázce ad 2/.
V rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011, uveřejněném pod číslem 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 73/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že fikce uznání uplatněného nároku nenastává, uvede-li žalovaný ve vyjádření podle ustanovení §114b o. s. ř., aniž by zpochybňoval skutková tvrzení žalobce, právní důvody, na nichž staví svoji obranu, které mohou představovat právní důvody bránící vzniku uplatněného práva. V takovém případě pak ve věci nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný se k žalobě vyjádřil způsobem, jenž brání vydání rozsudku pro uznání (namítl, že nárok neuznává, když předmětné právní úkony jsou platné a účinné), je s touto judikaturou v souladu.
[11] Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu