ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.275.2019.1
sp. zn. 29 Nd 275/2019-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně System4u a. s. , se sídlem v Brně, Lidická 1879/48, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 94 52 31, zastoupené JUDr. Romanem Vaňkem, PhD., advokátem, se sídlem v Brně, Houbalova 2553/4, PSČ 628 00, proti žalované C.M.B. CZ Facility s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03 58 75 92, o zaplacení částky 129.323,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 183/2017, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání platebního rozkazu došlým Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) dne 2. listopadu 2017 se žalobkyně (System4u a. s.) domáhala vůči žalované (C.M.B. CZ Facility s. r. o.) zaplacení částky 129.323,- Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud platebním rozkazem ze dne 18. prosince 2017, č. j. 41 C 183/2017-12, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 129.323,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 19. května 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 26.613,50 Kč.
Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor a následným podáním vznesla námitku místní a věcné nepříslušnosti obvodního soudu.
Usnesením ze dne 14. května 2018, č. j. Ncp 305/2018-27, Vrchní soud v Praze určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
Usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 72 Co 364/2018-48, Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 11. června 2018, č. j. 41 C 183/2017-31, jímž obvodní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Podáním došlým obvodnímu soudu dne 20. května 2019 žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně, s tím, že „hlavní podnikatelské zájmy a činnost žalované jsou momentálně soustředěny v Brně“, přičemž žalovaná řízení sama „neiniciovala“.
Žalobkyně se k návrhu na postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště nebo sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště nebo sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Argumenty uváděné žalovanou tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 1, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Brně, jemuž by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. naplněn není.
K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 3. května 2017, sp. zn. IV. ÚS 1171/17.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu