ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.121.2019.1
KSBR 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 121/2019-A-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o žalobě dlužníka pro zmatečnost vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 4 VSOL XY, o návrhu dlužníka na delegaci nutnou, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 4 VSOL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 4 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci žalobu dlužníka (M. D.) pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2015, č. j. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým tento soud rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2015, č. j. KSBR 31 INS XY, o nařízení předběžného opatření.
Podáním ze dne 10. října 2019 (A-420) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně I. W. a navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu, že příslušný soud nemůže o věci jednat, neboť jeho soudci jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci.
Dlužník tvrdí, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci pro rok 2019 měl o žalobě pro zmatečnost rozhodovat senát 4 VSOL, jako senát zastupující senát 2 VSOL, ve složení I. W., D. V. a J. B. Dne 26. září 2019 však vydal předseda senátu pověřený vedením senátu 2 VSOL V. B. „opatření“ (A-419), jímž z pozice řídícího předsedy senátu 2 VSOL, který vydal napadené rozhodnutí, určil, že z důvodu údajné dlouhodobé nepřítomnosti W. bude namísto ní o žalobě pro zmatečnost rozhodovat soudkyně senátu 2 VSOL I. W. Rozvrh práce, který B. umožňoval vydat takové „opatření“ považuje dlužník za protiústavní (v rozporu s právem na zákonného soudce), a pokud podle něj bylo postupováno, jde o postup nezákonný.
Nezákonné určení, aby soudkyně senátu 2 VSOL rozhodovala o žalobě pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí totožného senátu, zakládá podle dlužníka důvodné pochybnosti o nepodjatosti W. Podjatost této soudkyně pak dlužník spatřuje rovněž v tom, že ačkoliv se nepodílela na výsledném rozhodování (na vydání napadeného rozhodnutí), nepochybně odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2015, č. j. KSBR 31 INS XY, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, projednávala, a je tak podle §14 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyloučena z projednávání této žaloby pro zmatečnost.
Vzhledem k vyloučení W. z projednání a rozhodnutí věci, a k tomu, že senát 4 VSOL netvoří dostatečný počet soudců, by o žalobě měl rozhodnout senát 2 VSOL. Tomu však brání skutečnost, že napadené rozhodnutí vydal právě tento senát. Část rozvrhu práce, která umožňuje řídícímu předsedovi zastupujícího senátu určit za nepřítomného soudce náhradního soudce, je podle dlužníka protiústavní, senát 4 VSOL nelze tímto způsobem doplnit a mechanismus, který by umožňoval přesunout věc do senátu 1 VSOL či 3 VSOL, rozvrh práce neobsahuje. Rozvrhem práce tak nelze stanovit, který jiný soudce nebo senát by měl věc projednat, což zakládá důvod pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle §12 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud návrhy obsažené v podání ze dne 10. října 2019 projednává ve dvou samostatných řízeních, když o návrhu dlužníka na delegaci nutnou vede řízení pod sen. zn. 29 NSČR 121/2019 a o námitce podjatosti soudkyně W. vede řízení pod sen. zn. 29 NSČR 122/2019.
Podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
O dlužníkem vznesené námitce podjatosti soudkyně W. rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. prosince 2019, sen. zn. 29 NSČR 122/2019, tak, že není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 4 VSOL XY.
Z obsahu spisu se pak nepodává, že by v této věci některý ze soudců Vrchního soudu v Olomouci oznámil předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen, a rovněž Nejvyšší soud nerozhodl o vyloučení některého (jiného) soudce tohoto soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř.
Nejsou tudíž naplněny předpoklady, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Za situace, kdy není vyloučena soudkyně W., vůči níž dlužník vznesl námitku podjatosti, a kdy podle obsahu spisu nejsou vyloučeni ani ostatní soudci, kteří mají věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, ani ostatní soudci Vrchního soudu v Olomouci rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro delegaci nutnou podle §12 odst. 1 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje jinému soudu k projednání a rozhodnutí.
Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že o návrhu dlužníka na přidělení věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 121/2019 jinému senátu Nejvyššího soudu, učiněnému podáním ze dne 14. listopadu 2019 (A-440), nerozhodoval, neboť nesouhlas účastníků s tím, kterému senátu či soudci byla věc podle platného rozvrhu práce přidělena, není důvodem k tomu, aby věc byla předložena k rozhodnutí jinému senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu