ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.171.2018.1
MSPH 77 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 171/2018-B-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka T. R. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o návrhu dlužníka, zastoupeného JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze je pod sp. zn. MSPH 77 INS XY vedeno insolvenční řízení proti dlužníku T. R.. Podáním datovaným 19. září 2018 dlužník navrhl přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti i vhodnosti. Usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. MSPH 77 INS XY, Městský soud v Praze vyzval dlužníka k doplnění návrhu na přikázání věci jinému soudu (a současně ho poučil o tom, jak má návrh doplnit).
Podáním datovaným 31. října 2018 dlužník doplnil, že věc má být přikázána Krajskému soudu v Brně. Dále uvedl, že „rozhodoval vyloučený soudce, účastnící řízení byli odňati zákonnému soudci, resp. senát byl nesprávně obsazen a soud se dopustil spáchání trestného činu“.
Usnesením ze dne 19. listopadu 2018, č. j. MSPH 77 INS XY, vyzval Městský soud v Praze věřitele, aby se vyjádřili k návrhu dlužníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Věřitelé na tuto výzvu nereagovali.
Následně Městský soud v Praze (podáním datovaným 27. listopadu 2018) věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podáním datovaným 16. prosince 2018 dlužník navrhl „odnětí věci senátu č. 29“, s tím, že „namítá vyloučení celého senátu č. 29 Nejvyššího soudu z rozhodování ve věci“.
Nejvyšší soud předesílá, že ve vztahu k námitce podjatosti soudců senátu č. 29 Nejvyššího soudu (JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Milana Poláška, JUDr. Jiřího Zavázala, JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Rostislava Krhuta) neobsahuje podání dlužníka ze dne 16. prosince 2018 náležitosti řádné námitky podjatosti soudce ve smyslu §15a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dlužník nedoplnil tyto náležitosti ani podáním datovaným 18. dubna 2019, kterým reagoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2019 k doplnění námitky podjatosti. Přitom byl poučen o tom, že nebude-li námitka podjatosti ve stanovené lhůtě řádně doplněna o vymezené náležitosti, nebude k jeho podání přihlíženo. Potud tedy Nejvyšší soud k podání dlužníka ze dne 16. prosince 2018 nepřihlížel (§43 o. s. ř.).
K tvrzení dlužníka, že senát č. 29 Nejvyššího soudu si „zcela svévolně bez zákonného důvodu přisvojil“ k projednání a rozhodnutí věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 171/2018 a 29 ICdo 12/2018 budiž dodáno, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) , vysvětlil, že námitka spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen, není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (přímo pro účely rozhodování o námitce podjatosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 29/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2012, pod číslem 142).
Dále Nejvyšší soud podotýká, že žádost dlužníka o ustanovení zástupce pro řízení (obsaženou již v podání ze dne 16. prosince 2018) považuje za bezpředmětnou, když usnesením ze dne 13. dubna 2017, č. j. MSPH 77 INS XY, byl advokát JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. ustanoven zástupcem dlužníka pro toto insolvenční řízení.
Podle ustanovení §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení §12 o. s. ř., nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh dlužníka na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
K návrhu na delegaci nutnou.
Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. V projednávané věci není pochyb o tom, že dlužníkem tvrzené skutečnosti (viz shora označená podání) ohledně „postupu Městského soudu v Praze“ a „podjatosti rozhodující soudkyně JUDr. Jarmily Hanuliakové“, nejsou těmi důvody, které by mohly vést k postupu předvídanému v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
K tomu srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017.
K návrhu na delegaci vhodnou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu ani podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř., ani podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje Krajskému soudu v Brně k projednání a rozhodnutí.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 5. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu