ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.26.2018.1
MSPH 99 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 26/2018-P24-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M. Č. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 24, o dovolání věřitele č. 24 Městské části Praha - Křeslice , se sídlem v Praze 10, Štychova 2/34, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 00240389, zastoupeného JUDr. Petrem Chárou, advokátem, se sídlem v Praze, U zeměpisného ústavu 508/12, PSČ 160 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2017, č. j. MSPH 99 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním datovaným 21. července 2016, došlým Městskému soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) téhož dne, přihlásil věřitel č. 24 Městská část Praha - Křeslice (dále jen „věřitel M“) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka M. Č. pohledávku ve výši 222 801 Kč, představovanou náhradou nákladů řízení přiznaných věřiteli M rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 30 Co 285/2015-552, který nabyl právní moci dne 11. prosince 2015.
Usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. MSPH 99 INS XY, insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky věřitele M (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele M v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
K odvolání věřitele M Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. ledna 2017, č. j. MSPH 99 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud - vycházeje z §83, §136 odst. 2 písm. d/, odst. 3, §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že přihláška pohledávky je opožděná, když propadná dvouměsíční přihlašovací lhůta uplynula 6. ledna 2016 a věřitel M přihlásil pohledávku až 21. července 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel M dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.
Konkrétně jde o tyto otázky:
1/ „Je věřitel, jehož pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, vázán propadnou lhůtou k přihlášení vykonatelné pohledávky stanovenou insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku dlužníka, když vyznačení právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, ze kterého přihlašovaná pohledávka vyplývá, tedy v případě právní moci rozhodnutí skutečnosti, se kterou je spojen samotný vznik přihlašované pohledávky, bylo odvislé od činnosti obecného soudu, který o věřitelově pohledávce rozhodoval a k vyznačení právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, ze kterého přihlašovaná pohledávka vyplývá, došlo až po uplynutí lhůty stanovené k přihlášení pohledávek za dlužníkem?“
2/ „Může věřitel s odvoláním na normy obsažené v ustanovení §174 odst. 2 a odst. 4 insolvenčního zákona a dále pak normu obsaženou v ustanovení §176 věta první insolvenčního zákona přihlásit pohledávku, kterou opírá o soudní rozhodnutí, u kterého není k poslednímu dni propadné lhůty pro přihlášení pohledávek, jež byla stanovena insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku dlužníka, vyznačena právní moc a vykonatelnost předmětného soudního rozhodnutí, tedy rozhodnutí, o které svoji pohledávku věřitel opírá ? “
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., když v posouzení dovoláním předestřených otázek je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Podle této judikatury platí, že:
1/ Pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů soudního řízení vzniká až dnem právní moci soudního rozhodnutí, které ji přiznává; dříve takový nárok nelze přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2015“); rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
2/ Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v §170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečností nepřihlíží (srov. §185 insolvenčního zákona), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle §203 insolvenčního zákona, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v §168 a §169 insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 54/2012“).
Předmětná pohledávka není obsažena v taxativním výčtu pohledávek vzniklých po rozhodnutí o úpadku, jež lze uspokojit jako pohledávky za majetkovou podstatou (§168 insolvenčního zákona) nebo jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§169 insolvenčního zákona), takže k jejímu poměrnému uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka mohlo dojít, jen byla-li včas přihlášena. S přihlédnutím k době vzniku pohledávky (11. prosince 2015, kdy nabylo právní moci soudní rozhodnutí, jež ji přiznává) a k době, kdy uplynula propadná přihlašovací lhůta (6. ledna 2016) dovolatel tuto možnost (v intencích závěrů plynoucích z R 54/2012 a R 85/2015) měl.
Argumentace promítnutá v položených otázkách směšuje existenci pohledávky (vzniklé v daném případě dnem právní moci soudního rozhodnutí) s jejím doložením (prokázáním) prostřednictvím veřejné listiny (předmětného soudního rozhodnutí opatřeného doložkou právní moci a doložkou vykonatelnosti), přičemž odlišnost těchto pojmů dokládá již dikce §177 odst. 1 insolvenčního zákona; v judikatuře srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 ICdo 99/2015, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018, sen. zn. 29 ICdo 72/2016, který byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 9. října 2019, schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Úsudek, že pohledávka vznikla právní mocí soudního rozhodnutí (R 85/2015) a nikoli vyznačením doložky právní moci na takovém soudním rozhodnutí, je triviální. Důvod připustit dovolání proto Nejvyšší soud neměl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 28. 11. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu