ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.70.2018.1
KSHK 42 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 70/2018-B-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice J. M. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele Institutu správy pohledávek SE , se sídlem v Kroměříži, Kojetínská 3881/84, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 29275806, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, PSČ 767 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2018, č. j. KSHK 42 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 12. prosince 2017, č. j. KSHK 42 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Souhlasil s tím, aby insolvenční správce dlužnice (J. M.) Mgr. Ing. Dalibor Jandura vydal:
- zajištěnému věřiteli Institutu správy pohledávek SE (dále jen „zajištěný věřitel I“) výtěžek zpeněžení ve výši 422.808 Kč,
- zajištěnému věřiteli Portfolio Servis s. r. o. výtěžek zpeněžení ve výši 76.172,71 Kč,
- zajištěnému věřiteli ESSOX s. r. o. výtěžek zpeněžení ve výši 42.545,81 Kč (bod I. výroku).
2/ Uložil insolvenčnímu správci:
- vydat výtěžek zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů od právní moci rozhodnutí,
- zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, eventuálně jaká její zbývající část se vypořádá v rozvrhu,
- podat mu písemnou zprávu o vydání výtěžku zpeněžení do 30 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku),
- vydat přebytek výtěžku zpeněžení ve výši 145.043,28 Kč dlužnici (bod IV. výroku).
3/ Přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 58.972,20 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku), a uložil dlužnici, aby do 5 dnů sdělila insolvenčnímu správci bankovní spojení pro účely vrácení hyperochy (bod IV. výroku).
[2] Insolvenční soud – vycházeje z §170, §171, §290 a §298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – vypořádal včasnou námitku zajištěného věřitele I, že jeho pohledávka se (ve smyslu §171 insolvenčního zákona) úročí, což nebylo zohledněno, tak, že insolvenční zákon přiznává zajištěnému věřiteli právo na smluvní úrok z prodlení pouze tehdy, není-li zajištěný věřitel svými pokyny zásadním způsobem schopen ovlivnit okamžik zpeněžení předmětu zajištění a okamžik uspokojení své pohledávky. Tak je tomu v případě, že úpadek dlužníka je řešen konkursem a majetková podstata je zpeněžována jedinou smlouvou podle §290 insolvenčního zákona, nebo v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen reorganizací, přičemž o takový případ v dané věci nešlo.
[3] K odvolání zajištěného věřitele I Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. února 2018, č. j. KSHK 42 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a IV. výroku.
[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §170 a §171 insolvenčního
zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že je věcně správné, uváděje, že v insolvenčním řízení, v němž je dlužníkův úpadek řešen oddlužením, se ustanovení §171 odst. 1 insolvenčního zákona nepoužije.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel I dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně „má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak v dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že jeho zajištěná pohledávka se úročila.
[6] Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné. Dlužnice má ve vyjádření napadené rozhodnutí za správné.
[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je pak rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2018 (tj. naposledy ve znění zákona č. 291/2017 Sb.).
[8] Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v řešení otázky předestřené dovoláním je napadené usnesení souladné se závěry obsaženými v níže označených rozhodnutích Nejvyššího soudu, přijatých po podání dovolání v této věci. Jde o tyto závěry:
[9] Pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení platí zjednodušeně řečeno konkursní režim. Tato skutečnost se projevuje při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pravidly vyjádřenými v ustanovení §398 odst. 2 věty první a §408 odst. 1 insolvenčního zákona a při oddlužení plněním splátkového kalendáře pravidly vyjádřenými v ustanovení §398 odst. 3 poslední věty a §409 odst. 3 insolvenčního zákona.
Nezmiňuje-li se tedy ustanovení §171 insolvenčního zákona výslovně o oddlužení, je tomu tak proto, že onen „konkursní režim“ při oddlužení se prosadí též aplikací obecného pravidla vyjádřeného pro účely konkursu v §171 odst. 2 insolvenčního zákona [ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 175/2016 (jež bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, konaném 13. března 2019, schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. II. ÚS 4161/18) ].
[10] Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle ustanovení §171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích §290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 175/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 NSČR 115/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2019, sen. zn. 29 NSČR 135/2017).
[11] Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se pohledávka zajištěného věřitele podle ustanovení §171 insolvenčního zákona neúročí (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 135/2017, jež argumentačně vychází z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 175/2016).
[12] Důvod přikročit ke změně těchto závěrů na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud nemá.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu