ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.90.2017.1
KSOS 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 90/2017-B-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. Š. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Jiráskova 972, PSČ 530 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 9. března 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
1/ Zamítl návrh dlužníka (J. Š.) na povolení oddlužení (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku), s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. června 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník (posléze zastoupený advokátem) „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že „řešená právní otázka napadeného rozhodnutí by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, přičemž se nejedná o věc, proti níž dovolání není přípustné dle ustanovení §238 o. s. ř.“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[4] V mezích ohlášeného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu nesprávné vyhodnocení podmínek pro povolení oddlužení vymezených ustanovením §395 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). K závěru odvolacího soudu , že není schopen zajistit náležitý příjem finančních prostředků pro hrazení splátek, které by byly stanoveny v rámci povoleného oddlužení (jelikož ve výkonu trestu odnětí svobody není pracovně zařazen), dovolatel namítá, že příjem z pracovní činnosti dlužníka nemůže být považován za jediný možný a akceptovatelný důvod pro naplnění podmínek pro schválení oddlužení. V době podání insolvenčního návrhu důvodně předpokládal, že jako „prvotrestaný“ bude v krátké době podmínečně propuštěn a vrátí se zpět do svého zaměstnání ve společnosti Lahůdky s. r. o., kde zastával funkci obchodního referenta. Jeho čistý měsíční příjem by činil stejně jako před nástupem výkonu trestu 35.000 Kč. Dále dovolatel uvádí, že disponuje měsíčním příjmem ve výši 15.000 Kč pro účely oddlužení a to na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ním a jeho rodiči, takže splňuje podmínku pro povolení oddlužení ve smyslu ustanovení §395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona.
[5] Podáním datovaným 4. ledna 2017 (B-43) dovolatel doplnil dovolání o sdělení, že 15. prosince 2016 byl propuštěn z výkonu trestu a usiluje o získání zaměstnání a že pro účely splnění podmínek oddlužení je připraven sjednat darovací smlouvu se svými rodiči.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dále formulované úvahy se pak váží k insolvenčnímu zákonu ve znění účinném do 18. září 2016.
[7] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že co do posouzení předpokladů pro povolení oddlužení ve smyslu ustanovení §395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2011“). Ke skutečnostem, které nastaly nebo mají nastat (v případě očekávaného uzavření darovací smlouvy) až po vydání napadeného usnesení (uplatněným v podání ze 4. ledna 2017), pak v dovolacím řízení nelze přihlédnout (srov. §241a odst. 6 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu