ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.95.2019.1
KSPL 20 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 95/2019-B-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka R. U. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS XY, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání věřitele č. 1 Ing. Viléma Baráka , bytem ve Starovicích 314, PSČ 693 01, jako správce konkursní podstaty úpadce Moravské leasingové a obchodní společnosti s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 46965165, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 989/51, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2019, č. j. KSPL 20 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. února 2019, č. j. KSPL 20 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka R. U. (bod I. výroku), určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a osvobodil dlužníka od placení zbytku dluhů (bod IV. výroku).
K odvolání věřitele č. 1 (Ing. Viléma Baráka, jako správce konkursní podstaty úpadce Moravské leasingové a obchodní společnosti s. r. o. v likvidaci) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadeném bodě IV. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek, které doposud v praxi dovolacího soudu nebyly řešeny. Namítá nesprávné právní posouzení odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a současně aby řízení podle §109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přerušil a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení §414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Konkrétně dovolatel formuluje následující otázky:
a/ „Zda je osvobození dlužníka po splnění oddlužení dle §414 insolvenčního zákona porušením ústavně zaručeného věřitelova práva, když mu není poskytnuta odpovídající náhrada za zbavení, popř. omezení jeho vlastnického práva k pohledávce?“
b/ „Z jakého důvodu není věřiteli po osvobození dlužníka od placení pohledávek poskytnuta náhrada za omezení jeho vlastnických práv k pohledávce?“
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že důvod předložit věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení §414 insolvenčního zákona nemá, neboť dovolatelův názor, že jde o ustanovení odporující českému ústavnímu pořádku, nesdílí; srov. k tomu ostatně i usnesení ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 3241/16, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení §414 insolvenčního zákona, podanou dovolatelem ve věci jiného jeho dlužníka (povinného).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu