ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.99.2017.1
MSPH 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 99/2017-A-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. T. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na střelnici 1212/39, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. února 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč [ustanovení §108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017].
Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Jedinou otázkou, ve vztahu k níž dovolatel (posuzováno podle obsahu) vymezuje (v souladu s požadavkem plynoucím z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) předpoklady přípustnosti dovolání (argumentem, že jde o otázku hmotného nebo procesního práva, která doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena), je otázka, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady pro uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Potud je však napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v usnesení ze dne 27. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, uveřejněném pod číslem 103/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 103/2013“), podle kterých:
1/ Nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§108 odst. 1 insolvenčního zákona).
2/ Formulací ustanovení §108 odst. 3 insolvenčního zákona („může zastavit“) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Je na insolvenčním soudu, aby v každém jednotlivém případě vyhodnotil, která možnost odpovídá dané situaci. Na odvolacím soudu pak je, aby v případě, kdy se insolvenční soud rozhodne řízení zastavit, k odvolání účastníka prověřil, zda nebylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy.
3/ Pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím dle §108 odst. 1 insolvenčního zákona, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení.
4/ Postup opačný, tedy situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu především tehdy, změní-li se v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení uhrazení zálohy) majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (např. prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Případy, kdy důvody pro složení zálohy nepominou, záloha uhrazena nebude, a přesto bude insolvenční soud pokračovat v řízení, by měly být spíše výjimečné; mělo by jít především o situace, kdy řešení úpadku určitého subjektu bude obecně žádoucí.
V usnesení ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 172/2017, jež z R 103/2013 vychází, Nejvyšší soud dále dodal, že tam, kde insolvenční soud v souladu s účelem institutu zálohy požaduje po insolvenčním navrhovateli její úhradu, je vyloučeno rozhodnout o přiznání osvobození od placení zálohy na náklady insolvenčního řízení s využitím přiměřené aplikace §138 o. s. ř. (o osvobození od soudních poplatků) nebo upustit od jejího vymáhání prostřednictvím některého z ustanovení insolvenčního zákona nebo občanského soudního řádu upravujícího institut „jistoty“ (tam, kde vymezuje výjimky z povinnosti „dát jistotu“; srov. např. §82 a §202 insolvenčního zákona nebo §75b o. s. ř.).
V poměrech projednávané věci přitom bylo o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. července 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, 1 VSPH XY), přičemž dlužník uloženou povinnost nesplnil. Současně není žádných pochyb o tom, že v průběhu insolvenčního řízení nevyšla najevo žádná nová okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle §108 odst. 3 insolvenčního zákona (existenci takové okolnosti ostatně dovolatel netvrdí ani v podaném dovolání).
Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu