ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1148.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1148/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2019 o dovolání, které podala obviněná L. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 55 To 103/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 17/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 5 T 17/2019, byla obviněná L. K. uznána vinnou ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla podle §196 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 55 To 103/2019 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 4. 2019 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněná namítla, že soudy nesprávně právně posoudily okolnosti spáchání skutku, když při rozhodování o trestu nezohlednily polehčující okolnosti. Obviněná se k činu doznala, neztratila zájem vídat své děti a kupovala jim při setkáních drobné dárky. V rámci pobytu na svobodě se snažila o výdělečnou činnost, i když příjmy nestačily na pokrytí stanovených vyživovacích povinností. I v rámci výkonu trestu vyvíjí úsilí, aby mohla být pracovně zařazena, spolupracuje s organizací Podané ruce a se sociální kurátorkou. Výše trestu je tak podle obviněné zcela nepřiměřená.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil výše specifikované usnesení odvolacího soudu a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněné stojí mimo rámec vytýkaného i jakéhokoli jiného dovolacího důvodu. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obviněná L. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Dovolací argumentace obviněné směřovala výlučně proti výši uloženého trestu, kterou považovala za nepřiměřenou. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ani podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci byla obviněná uznána vinnou ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku. Sazba trestu odnětí svobody na tento přečin činí až jeden rok. Obviněné byl uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi měsíců, tedy v rámci zákonné trestní sazby. Námitky uvedené v dovolání proto neodpovídají žádnému z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 trestního zákoníku.
Nejvyšší soud ovšem považuje za potřebné v tomto případě zdůraznit, že obviněná se musí smířit s tím, že jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v dané výměře za situace, že je speciální recidivistkou, dříve ukládané tresty, nespojené s odnětím svobody, ignorovala, jejich výčet podrobně rozvedl především nalézací soud při odůvodnění výroku o trestu. Byla tak nepochybně splněna i podmínka pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, stanovená v §55 odst. 2 alinea 2. trestního zákoníku, podle které za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 nebo 2 lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněné dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu