ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.527.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 527/2019-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný S. V., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 64/2018, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018, zrušuje.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se současně zrušují také další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný S. V. nebere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 48 T 64/2018 , byl obviněný S. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že dne 1. 11. 2018 v době kolem 13:32 hodin v Ústí nad Labem v ulici XY řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. a typu Škoda Octavia, r. z. XY, s přívěsným vozíkem r. z. XY, přičemž byl zadržen hlídkou Policie České republiky, a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. MHMP107064/2018/Dos ze dne 19. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2018, byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, za což mu byla mimo jiné uložena sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tj. od 31. 1. 2018 do 31. 1. 2020, rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení, č. j. MHMP668370/2018/Kou ze dne 27. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 11. 5. 2018, byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, za což mu byla mimo jiné uložena sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tj. od 11. 5. 2018 do 11. 5. 2020, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 7. 2017, č. j. 5 T 156/2017-136, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2017, mu byl za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 20 měsíců, tj. od 2. 8. 2017 do 2. 4. 2019 .
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 40 (čtyřiceti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 48 T 64/2018, podal obviněný po jeho vyhlášení do protokolu odvolání, které blíže nespecifikoval, ani následně nijak neodůvodnil.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018 , a to tak, že jej podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Odvolací soud uvedl, že odvolání obviněného nebylo nijak odůvodněno, přestože soud vyzval obhájce, aby ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy odstranil vady odvolání, a nesplňuje tak náležitosti obsahu odvolání ve smyslu ustanovení §249 odst. 1 tr. ř., kdy tak z něho není patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018, podal obviněný prostřednictvím advokáta dovolání (č. l. 175–176), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , neboť je přesvědčen, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání.
Obviněný namítl, že pokud musí být odvolání odůvodněno ve lhůtě podle §248 tr. ř., tj. 8 dní ode dne doručení, nebo v další k tomu předsedou senátu stanovené lhůtě (§251 odst. 1 tr. ř.), nemohou běžet lhůty k podání odvolání a doplnění odvolání současně, neboť nesmí dojít k tomu, aby byl obviněný na lhůtách postupem soudu prvního stupně zkrácen. Z toho vyplývá, že lhůta k odůvodnění odvolání obviněného tak, aby splňovalo veškeré zákonné náležitosti musí činit nejméně 13 dní, pokud je výzva k odůvodnění odvolání soudem doručena obhájci obviněného nejpozději poslední den 8 denní lhůty k podání odvolání. S ohledem na skutečnost, že výzva k odůvodnění odvolání byla soudem doručována spolu s rozsudkem, neměl odvolací soud rozhodovat dříve než po uplynutí 13 dní. Za situace, kdy byl rozsudek spolu s výzvou obžalovanému doručen 15. 11. 2018, měl odvolací soud vyčkat se svým rozhodnutím nejméně do 29. 11. 2018 neboť 28. 11. 2018 ještě běžel poslední den lhůty k doplnění odvolání, kterého bylo odvolání skutečně doplněno. Důležitou skutečností je i to, že se obviněný nacházel ve vazbě a konzultace obsahu odvolání tak nemohla proběhnout v libovolném čase, kdy by se mohl ke svému obhájci dostavit, nýbrž musela proběhnout mimo jiné v závislosti na pracovním programu obhájce ve vazební věznici.
Ze všech důvodů shora uvedených navrhuje obviněný, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil výrok, jímž bylo odmítnuto odvolání obviněného pro nesplnění podmínek pro podání odvolání, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 1. 4. 2019, sp. zn. 1 NZO 284/2019.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a předestřel výchozí principy užití uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., uvedl, že námitku obviněného shledává opodstatněnou. Obviněný podal odvolání ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení dne 12. 11. 2018. Opis rozsudku, který obsahoval také náležité poučení o nutném obsahu odvolání, byl obviněnému doručen dne 19. 11. 2018 a jeho obhájci dne 15. 11. 2018. S ohledem na ustanovení §248 odst. 1, 2 tr. ř. je zřejmé, že osmidenní lhůta běžela až od doručení písemného vyhotovení rozsudku obviněnému, přičemž její poslední den připadl na 27. 11. 2018. Pokud pak byla obhájci dne 15. 11. 2018 společně s rozsudkem doručena výzva k odstranění vad odvolání podaného přímo do protokolu, ve které bylo stanoveno, že tak má učinit ve lhůtě 5 dní od jejího doručení (tj. do 20. 11. 2018 včetně), pak takovým postupem došlo k bezdůvodnému a nezákonnému zkrácení lhůt k podání odvolání a k odstranění případných vad jeho náležitostí. Výzva podle §251 odst. 1 tr. ř. je v případě obviněného zastoupeného obhájcem doručována obhájci. Předseda senátu (samosoudce) ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, ale současně určí konkrétní událost (okamžik), která je relevantní pro počátek běhu této lhůty. V případě, že v době předpokládaného skončení pětidenní lhůty po doručení výzvy ještě neuplynula lhůta k podání odvolání se zřetelem k posunu jejího konce podle §248 odst. 2 tr. ř., měl by být počátek běhu pětidenní lhůty určené k odstranění vad odvolání vázán až na uplynutí osmidenní odvolací lhůty (přiměřeně viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3009). S přihlédnutím ke shora uvedenému je tak podle státního zástupce vyloučeno, aby soud svým postupem zkrátil lhůtu k podání odvolání, jeho řádnému odůvodnění a odstranění případných vad. Právě to však nastalo v trestní věci dovolatele, kdy se mu dostalo pouze lhůty pěti dní od doručení opisu rozsudku nalézacího soudu, a to navíc od toho doručení, ke kterému došlo jako k prvnímu (tj. od doručení obhájci), čímž bylo zásadním způsobem omezeno právo dovolatele na řádný a faktický přezkum jeho odvolání soudem druhého stupně.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018, zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a současně podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným S. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění.
Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první variantě spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek.
Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný uplatnil předmětný dovolací důvod v jeho první variantě s tím, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že je důvodné.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, nesplňuje-li náležitosti obsahu odvolání.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle odst. 2 v případě, že se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
V projednávané věci obviněný podal odvolání ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení dne 12. 11. 2018 (č. l. 121). Následně byl dne 19. 11. 2018 obviněnému doručen opis rozsudku, který obsahoval také náležité poučení o nutném obsahu odvolání (doručenka č. l. 126). Obhájci obviněného Mgr. Františku Nesvadbovi bylo doručeno již dne 15. 11. 2018 (doručenka č. l. 126). Citovaná osmidenní lhůta tedy běžela až od doručení písemného vyhotovení rozsudku obviněnému, přičemž poslední den lhůty připadl na 27. 11. 2018 (úterý).
Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání, které podal za obviněného jeho obhájce, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve jej předseda senátu, aby vady odstranil ve lhůtě pěti dnů, kterou mu zároveň stanoví a upozorní jej, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř.
Podle §249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Jak vyplývá z trestního spisu sp. zn. 48 T 64/2018 dne 15. 11. 2018 byla advokátovi obviněnému spolu s rozsudkem doručena výzva k odstranění vad odvolání podaného přímo do protokolu u hlavního líčení dne 12. 11. 2018, ve které byl vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy odstranil vytýkané vady podání, aby vyhovovalo ustanovení §249 tr. ř., s tím, že v případě nedoplnění bude odmítnuto podle §253 tr. ř. (č. l. 127). Tímto připadla lhůta k podání odvolání na 20. 11. 2018 (úterý).
Zákon v §251 odst. 1 tr. ř. nedává jednoznačnou odpověď na otázku, komu je třeba zaslat výzvu k odstranění nedostatků obsahových náležitostí odvolání, tj. zda přímo odvolateli (obžalovanému, poškozenému, zúčastněné osobě) nebo jeho obhájci, resp. zmocněnci, anebo zároveň odvolateli i jeho kvalifikovanému zástupci. S ohledem na poměrně krátkou lhůtu stanovenou ke splnění výzvy, na její propadný charakter a na to, že i samo vadné odvolání podal buď obhájce obžalovaného, resp. zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby, anebo odvolatel takto kvalifikovaně zastoupený, se lze přiklonit k názoru praxe, že výzva se zasílá jen obhájci, resp. zmocněnci , nikoli (též) odvolateli (srov. NS 23/2003-T 546. a TR NS 3/2004-T 669.).
Z §251 odst. 1 tr. ř. dále vyplývá, že předseda senátu (samosoudce) ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů , v níž je nutno zjištěné vady odstranit, ale současně též určí konkrétní událost (okamžik), která je relevantní pro počátek běhu této lhůty (např. může za takovou událost stanovit den doručení uvedené výzvy). Splnění obou těchto předpokladů je nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla v souladu se zákonem stanovena, a jen za dodržení těchto podmínek lze rozhodnout o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. (R 23/2005). Jiný okamžik než den doručení výzvy by bylo třeba stanovit k odstranění vad odvolání tehdy, jestliže by např. v době předpokládaného skončení pětidenní lhůty po doručení výzvy ještě neuplynula lhůta k podání odvolání se zřetelem k posunu jejího konce podle §248 odst. 2 (třeba v případě pozdějšího doručení rozsudku obžalovanému); v takovém případě není vyloučeno vázat počátek běhu pětidenní lhůty stanovené k odstranění vad odvolání až na uplynutí odvolací lhůty (srovnej Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3009).
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud ztotožňuje s vyjádřením státního zástupce, že soud svým postupem zkrátil obviněnému lhůtu k podání odvolání, jeho řádnému odůvodnění a odstranění případných vad. Soud postupoval toliko podle §251 odst. 1 tr. ř. a určil obviněnému pětidenní lhůtu k odstranění vad podaného odvolání, čímž zcela opomenul osmidenní lhůtu vyplývající z §248 odst. 1 tr. ř., která běžela od doručení odvoláním napadeného rozsudku, resp. jeho doručení obviněnému coby doručení pozdějšího. Pětidenní lhůta podle §251 odst. 1 tr. ř., určená k odstranění vad odvolání pro případ, že odvolatel prostřednictvím advokáta nepostupuje ve lhůtě podle §248 odst. 1 tr. ř., byla tak lhůtou jedinou, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu na řádný přezkum řádného opravného prostředku odvolacím soudem. Soud navíc lhůtu určil podle doručení (rozsudku spolu s předmětnou výzvou) advokátovi obviněného, tj. ode dne 15. 11. 2018, nicméně se jednalo o doručení dřívější, neboť obviněnému byl rozsudek nalézacího soudu doručen až o čtyři dny později, tj. 19. 11. 2018.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 6 To 528/2018. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. pak zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem nařídil, v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, kdy bude třeba včasnost odvolání obviněného nově posoudit.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V původním řízení před soudy obou stupňů byl obviněný ve vazbě toliko od 1. 11. 2018 do 28. 11. 2018. Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení není na straně obviněného dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř., a proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu