ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.583.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 583/2019-677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2019 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2018, č. j. 9 To 373/2018-619, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 127/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 T 127/2017-563, byl obviněný J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené J. H. nemajetkovou újmu ve výši 600 000 Kč. Se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Trestná činnosti obviněného spočívala v tom, že dne 25. 6. 2017 v době kolem 18:30 hod. při doprovázení poškozené J. H. ve volném terénu nad obcí XY, nejprve chytal poškozenou kolem pasu, což odmítala a odstrkovala ho, poté po ní požadoval pohlavní styk, který poškozená také odmítla a snažila se obviněnému utéct, načež ji tento chytil zezadu do tzv. kravaty, škrtil ji, povalil na zem, kde jí vyhrnul sukni, strhl kalhotky a vykonal přes nesouhlas poškozené na této soulož, následně ji nedovolil z místa odejít dokud ho znovu neuspokojí, načež ji donutil aby si na něj sedla a vykonala další pohlavní styk a následně jej musela z obavy z dalšího násilí uspokojit orálně. V průběhu pohlavního styku obviněný poškozenou tloukl přes hýždě, ňadra a kousal ji do bradavek. Obviněný požadoval po poškozené vyjádření, že se jí pohlavní styk líbil, což však nepotvrdila, a poté jí v obavě z prozrazení hrozil, že ji na místě přiváže nebo zakope, aby se vyhnul trestu. Obviněný poškozenou rovněž při cestě do obce XY chytil zezadu, když se pokoušela utéct, nařídil jí, aby si klekla a přísahala, že ho neprozradí, ignoroval její prosby, aby jí pustil a v úmyslu dosáhnout análního styku, poškozené strkal prsty do konečníku zvlášť surovým způsobem až poškozená křičela bolestí, zacpával ji ústa rukou a neúspěšně se pokoušel o anální styk, až do doby, než se poškozené podařilo, navzdory jeho výhrůžkách fyzickou likvidaci, obviněného přesvědčit, že ho neprozradí a umožnil jí dojít do XY, přičemž od prvního fyzického kontaktu obviněný věděl, že poškozená je těhotná, způsobil jí škrábance na levé horní paži, levém ňadru, zádech, hýždích a jeho jednání u poškozené vyvolalo znaky posttraumatické stresové poruchy. V podrobnostech popisu skutku Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek nalézacího soudu.
Proti tomuto rozsudku následně obviněný podal řádný opravný prostředek, o kterém Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2018 pod č. j. 9 To 373/2018-619 tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o odvolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný konstatoval, že po celou dobu odmítá, že by se na poškozené dopustil jakéhokoliv násilí. Z výslechu poškozené není patrno, kdy a jakým způsobem dávala svůj nesouhlas s pohlavním stykem najevo, popř. zda by tento mohl obviněný vnímat. V daném směru obviněný navrhoval řadu důkazů k prokázání věrohodnosti poškozené (mimo jiné výpisem hovorů mezi oběma dotčenými), které však provedeny nebyly, stejně jako nebylo odůvodněno, proč nalézací soud k těmto nepřikročil. Velmi podrobně se pak obviněný věnoval – podle svého přesvědčení – nelogickému hodnocení ze strany nalézacího soudu, zejména k důvodům, proč by se dopouštěl jednání vůči poškozené, když byl jeho odchod s ní zaznamenán kamerami či jinými lidmi, k orientaci poškozené v terénu, neprokázáním křiku poškozené při násilném jednání či neexistence výraznějších poranění obviněného, ač se poškozená měla bránit či obviněného dokonce kousnout do ruky, včetně absence nálezu vzájemných biologických stop u obviněného či poškozené. Stejně tak obviněný napadl způsob vzniku poranění na těle poškozené. Při hodnocení všech výše uvedených skutečností se nalézací soud měl dopustit nepodložených spekulací, jsoucích v rozporu se základními zásadami trestního řízení.
6. Obviněný dále brojí proti nesrovnalostem zejména ve výpovědích svědků B., K. a Č., které má za ovlivněné poškozenou, což měla potvrdit i další svědkyně Š. Za nepravdivé má obviněný z časového hlediska též tvrzení o odevzdání oblečení poškozenou policii. Další námitky dovolatel směřoval do závěrů lékařské zprávy o ušpinění genitálií, u níž je přehlédnuta skutečnost, že zevní genitálie jsou bez známek traumatu, což ve spojení s absencí léků na zklidnění u poškozené a jakéhokoliv dalšího poranění svědčí o dobrovolném pohlavním styku. Obviněný dále napadl znalecký posudek z odvětví biologie k možné přítomnosti spermatu v rozkroku kalhotek poškozené. Vzhledem k jejímu tvrzení, že obviněný jí při prvním útoku kalhotky sundal a dal k sobě do batohu, by však k přítomnosti spermatu nemohlo dojít, neboť poškozená měla naposledy styk asi 14 dní před incidentem. Otázkou pak je, jak se kalhotky ocitly spolu s mobilem poškozené na místě činu, kdy obviněný nevylučuje, že tyto věci někdo na místo v noci donesl. K daným skutečnostem byly pominuty výpovědi svědka D. a jeho manželky a důkazy pak byly vykládány v neprospěch obviněného. Stejně tak nalézací soud, resp. orgány činné v trestním řízení jako takové, zanedbaly své povinnosti ke zkoumání okolností nálezu věcí poškozené v terénu a své závěry (k nasazení služebního psa a nálezu mobilního telefonu) vystavěly na nelogických spekulacích.
7. Obviněný rovněž poukázal na závěry znaleckého zkoumání z odvětví psychiatrie a psychologie, resp. sexuologie, podle nichž netrpí sexuální deviací, která by odůvodňovala, že se dopustil jednání, jež mu bylo kladeno za vinu. Naopak ve znaleckém zkoumání k osobě poškozené nebyla věnována pozornost otázce, zda byl pohlavní styk dobrovolný. Poškozená mohla vypovídat přesně a nezkresleně, avšak s nepravdivým dodatkem o nedobrovolnosti. Soud tak hodnocení znaleckého zkoumání o věrohodnosti poškozené přecenil. Poškozená byla již v minulosti dvakrát obětí násilného činu (sama hovoří o znásilnění), což znalkyně bagatelizuje. Jediné vysvětlení je, že se poškozená k mužům chová vyzývavě a ti pak nabudou přesvědčení, že o pohlavní styk stojí anebo se daným způsobem snaží získat finanční náhradu, což je i tento případ, kdy poškozená po něm požadovala částku 2 mil. Kč, když uvedla, že je ve špatné finanční situaci. Poškozená ostatně měla mít podle obviněného i motiv jeho nařčení z trestného činu, neboť ji nazval kurvou a mohla mít strach z prozrazení pohlavního styku u přítele. Spisový materiál k předchozí trestné činnosti, včetně zjištění, zda tato na poškozené nezanechala příslušné poruchy, nebyl zajištěn. Nalézací soud naopak přecenil spis, týkající se skutku, kdy byl obviněný ještě nezletilý.
8. Nejasnosti a rozpory se pak nacházejí také v rozhodnutí odvolacího soudu. Ten sám konstatuje, že rozpory se nepodařilo odstranit ani po doplnění dokazování, ale tuto skutečnost přechází s tím, že se jedná o okolnosti pro posouzení věci nepodstatné. Odvolací soud dal obviněnému za pravdu, že měl být proveden důkaz výpisem hovorů a SMS zpráv z mobilních telefonů. Jeho neprovedení pak obviněný považuje za podstatné ztížení svého postavení a postup v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Ani odvolací soud tak nemohl svůj závěr opřít o jakýkoliv důkaz, svědčící o vině obviněného spácháním trestné činnosti.
9. Pro výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a přikázal věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. K podanému dovolaní se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), a to následujícím způsobem. Po stručné rekapitulaci průběhu trestního řízení a dovolatelem vznesených námitek státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný uplatňuje shodnou argumentaci, jakou užil v dosavadním průběhu trestního řízení. Jeho vina přitom byla prokázána jak výpovědí poškozené, tak dalšími důkazy, které soudy prvního a druhého stupně rozvedly ve svých rozhodnutích, a které spolu vzájemně korespondují. Dovolatelovy námitky pak má za ryze skutkové povahy, které nelze podřadit pod jím zvolený dovolací důvod. Z daných důvodů proto státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
12. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
14. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
15. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. V prvé řadě je třeba připomenout, že obviněný své dovolání odůvodňuje – jak sám uvádí – „nesprávným posouzením ustanovení týkajícího se zásady in dubio pro reo“ a dále namítl existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními obou nižších soudů a důkazy, které byly provedeny v průběhu trestního řízení .
16. Nejvyšší soud již výše poukázal na fakt, že není institucí, která by tvořila třetí stupeň přezkumu skutkových okolností případu. Provádění důkazů a jejich hodnocení je privilegiem nalézacího soudu a možnost případných korekcí pak přísluší soudu odvolacímu. Nejvyšší soud by přitom byl do takto zjištěného stavu oprávněn zasáhnout zcela výjimečně, při zjištění natolik flagrantních nedostatků, které by zavdávaly existenci shora avizovaného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, z nich vyvozenými. V případě obviněného a jím uplatněné argumentace je na místě přisvědčit vyjádření státní zástupkyně, tedy, že všechny jím prezentované námitky již byly z jeho strany vzneseny před soudy prvního a druhého stupně, a ty jim věnovaly adekvátní pozornost v odůvodnění svých rozhodnutí. Ač obviněný formálně poukazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho tvrzení není možno v žádném bodě označit za jakkoliv směřující do nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Obviněný totiž svým postupem pouze polemizuje s procesním postupem nižších soudů, brojí proti skutkovým závěrům, které byly z provedeného dokazování vyvozeny, a to za předestření vlastní, pro něj výhodnější, verze. Nelze si však v daném směru nepovšimnout, že byť závěry obou soudů považuje za nelogické, je to naopak jím uplatněná argumentace, jež je vystavěna na vytrhávání skutečností z jejich širšího kontextu a účelově podávaných významech.
17. Lze proto v plném rozsahu odkázat na velmi podrobné odůvodnění, které v rámci své rozhodovací činnosti zaujaly nalézací, jakož i odvolací soud. Již soud prvního stupně rozvedl veškeré důkazy, které se mu podařilo zajistit a provést v hlavním líčení, přičemž hodnotící část popsal zejména v bodech 21 až 23 svého rozsudku. Je třeba zdůraznit, že nalézací soud své závěry nevystavěl pouze na osamocených důkazech, ale řádně poukázal na jejich logickou provázanost. Závěr o vině obviněného tedy nezaložil toliko na výpovědi poškozené, ale zdůraznil její shodu s výpověďmi dalších svědků – zejména B., K. nebo Č. V rámci obsahu jejich sdělení věnoval pozornost časovým údajům, které obviněný napadá, přičemž správně nepřecenil určité rozpory, které se objevily, resp. se je nepodařilo ani dalším dokazováním upřesnit. Toliko okrajově je nezbytné připomenout roční dobu, v níž k jednání došlo, a která je specifická dlouhým obdobím denního světla. Pakliže tedy svědci rozlišují mezi odpolední, podvečerní či večerní dobou, a zda ještě bylo světlo či již byla tma, je třeba k takovým údajům, ve spojení s dobou, která od činu uplynula a vypjatým okolnostem, za nichž tyto faktory osoby vnímaly, přistupovat s jistou dávkou opatrnosti. To oba dotčené soudy náležitě splnily. V návaznosti na výpovědi shora uvedených osob se nalézací soud zabýval také vzájemnými vztahy obviněného, poškozené a svědků a otázkou věrohodnosti výpovědi poškozené, která byla hodnocena též na základě znaleckého zkoumání.
18. Nelze se ztotožnit s názorem obviněného, že nalézací soud se nevypořádal s jím uplatněnými námitkami, či opomenul provedení navržených důkazů. V tomto směru Nejvyšší soud upozorňuje, že obecné soudy nejsou v rámci trestního řízení vázány povinností vyhovět všem důkazním návrhům procesních stran, avšak pokud tak učiní, musí svůj negativní postoj zdůvodnit. Nalézací soud, stejně jako soud odvolací, této povinnosti v plném rozsahu dostály (viz zejména body 24 a 25 rozsudku okresního soudu a body 35, 36, 48 usnesení krajského soudu). Stejně jako se nižší soudy zaobíraly důkazními návrhy obviněného, věnovaly důsledně pozornost veškerým jeho námitkám. Nejvyšší soud musí znovu zdůraznit, že na rozdíl od obou soudů, obviněný svou argumentaci staví nikoliv na logicky provázaných skutečnostech, ale snaží se o vytrhávání jednotlivostí a jejich účelový, mnohdy zcela iracionální, výklad (např. k otázce možného dodatečného zanesení kalhotek či mobilního telefonu na místo činu poškozenou, popř. jejími přáteli, a to v době, kdy J. H. takto prokazatelně jednat nemohla, potažmo pro absenci důvodů, proč by tak jednal kdokoliv jiný). V daném kontextu je třeba se plně ztotožnit s vysvětlením, která poskytly k jeho námitkám nižší soudy, ať již se týká věrohodnosti poškozené, její obeznámenosti s místem činu, časové posloupnosti úkonů jednotlivých osob (oznámení činu policii, návštěva nemocničního zařízení, odevzdání oblečení policii), úkonů provedených policejním orgánem (ohledání místa činu, nalezení kalhotek a mobilního telefonu, použití služebního psa) či možnosti zajištění záznamů telefonních hovorů. Ve všech těchto případech Nejvyšší soud plně přisvědčil hodnotícím úvahám nižších soudů, které tvoří ucelený, pevný a logicky provázaný řetězec důkazů a pro stručnost na tyto zcela odkazuje.
19. Lze tedy uzavřít, že oba nižší soudy učinily taková skutková zjištění, která objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v rozsahu odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu, jakož i o náhradě nemajetkové újmy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů tak netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti, resp. jím prezentovaná argumentace k žádnému takovému pochybení dokonce ani nesměřovala, neboť veškeré námitky byly uplatněny pouze a jen stran skutkových hodnocení nižších soudů.
IV.
Závěrečné shrnutí
20. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně 5. 6. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce