ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.62.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 62/2019-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu vazby v jiné trestní věci ve Věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 11 To 260/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 37/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se k dovolání obviněného částečně zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 11 To 260/2017, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného do výroku o trestu podle §256 trestního řádu a dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 T 37/2017, a to v celém výroku o trestu.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 T 37/2017, byl obviněný R. H. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) přečinu svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství podle §162 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, pod bodem 2) jednak přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) trestního zákoníku a jednak zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 3) přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 4) jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 5) přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 6) přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 písm. a) až e) trestního zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to vícero druhů dlouhých i krátkých střelných zbraní či jejich částí, střeliva a dalšího příslušenství, podrobně specifikovaných z rozsudku. Současně bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.
O odvoláních obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 11 To 260/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 7. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. V dovolání obviněný namítl příliš extenzivní aplikaci §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Soud mu totiž uložil trest propadnutí minimálně padesáti movitých věcí, z toho pěti střelných zbraní, rozbušky, nábojů, optiky, zásobníků a dalšího příslušenství, kdy kromě movitých věcí uvedených v rozsudku pod bodem 6. písm. a) až e) veškeré držel legálně. Některé z těchto věcí nejsou způsobilé střelby, a tedy realizace výhrůžky vůči poškozené je absolutně nemožná. Souhrnná cena věcí je přibližně 600.000 Kč. Podle provedeného dokazování pak nikdo z poškozených ani jiných osob u něj fakticky neviděl v ruce nebo při sobě jakoukoliv střelnou zbraň, pouze se domnívali, že je vlastní. Soudy vůbec nezkoumaly, zda je splněna nutná podmínka pro propadnutí věci uvedená v §70 odst. 3 trestního zákoníku, tedy zda uvedené zbraně a další věci náleží pachateli. Obviněný považuje trest za nepřiměřený a nepřiléhavý k §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, č. j. 11 To 260/2017-2154, ve výroku, kterým se odvolání obžalovaného zamítá podle §256 trestního řádu a dále zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2017, č. j. 1 T 37/2017, ve výrocích o propadnutí věcí ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak navrhl přikázat věc Okresnímu soudu v Příbrami k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž navrhl odklad výkonu trestu propadnutí movitých věcí ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že soudy uložily správně trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku pouze u věcí, jejichž držením se obviněný dopustil přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku. Tyto věci ovšem představovaly pouze menší část věcí prohlášených za propadlé. Ve vztahu k ostatním věcem ze skutkových zjištění nevyplývá a nebylo zjištěno, že by dovolatel při spáchání kteréhokoli z trestných činů měl střelnou zbraň fyzicky u sebe nebo že by při nich střelnou zbraň nebo součást střelné zbraně fyzicky použil. Některé věci ani nebyly fyzicky způsobilé ke spáchání trestného činu za použití střelné zbraně (vystřelené nábojnice, trubka, znehodnocená hlaveň). Skutečnost, že vnímání pohrůžek poškozenými mohlo být ovlivněno jejich vědomostí o tom, že obviněný střelné zbraně skutečně vlastní, za použití střelné zbraně ke spáchání trestného činu podle státního zástupce považovat nelze a v tomto směru by již šlo o příliš extenzivní výklad. Státní zástupce dále souhlasí s obviněným i v tom, že se soudy vůbec nezabývaly otázkou, zda propadlé věci jsou věcmi náležejícími obviněnému.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 11 To 260/2017, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Obviněný R. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 trestního zákoníku (resp. v §15 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, příp. trestních opatření uvedených v §24 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Druhá alternativa je dána v případě, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu.
Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají námitky obviněného, podle kterých soudy určily příliš extenzivním výkladem §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, které konkrétní věci sloužily ke spáchání trestného činu, a nezkoumaly ani splnění podmínky §70 odst. 3 trestního zákoníku, tedy zda věci skutečně náleží pachateli.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
V projednávané věci byl trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložen v návaznosti na spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku [skutek pod bodem 6)] a dvojnásobného přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku [skutky pod body 3) a 4)]. Uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k věcem popsaným pod bodem 6) obviněný dovoláním nenapadal, dovolací soud se proto touto otázkou dále nezabýval. Přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku se dovolatel dopustil v podstatě tak, že dne 24. 8. 2016 sdělil prostřednictvím mobilního telefonu své bývalé partnerce A. M., že jestli se přiblíží k jejich nezletilému synovi nějaký jejich přítel, vystřelí poškozené mozek z hlavy a zabije ji jako psa [bod 3)] a dále tak, že dne 3. 9. 2016 fyzicky napadl T. S. úderem do břicha a sdělil mu, že jestli se přiblíží k jeho nezletilému synovi, tak mu ustřelí hlavu [bod 4)].
Podle nalézacího soudu byly všechny zbraně, nejen ty nelegálně držené a uvedené pod bodem 6), určeny a užity obviněným k páchání trestné činnosti, když poškozeným několikrát vyhrožoval ublížením na zdraví či fyzickou likvidací za pomoci střelných zbraní, o kterých poškození věděli, že je má k dispozici. Odvolací soud pak oprávněnost uložení trestu propadnutí všech střelných zbraní, munice a doplňků odůvodnil tím, že není v silách ani možnostech nalézacího soudu zjišťovat, kterou konkrétní zbraní ve kterém konkrétním případě obviněný poškozeným vyhrožoval a kterou zbraň měl na mysli, když mluvil o jejich zastřelení. Střelné zbraně držené obviněným jsou způsobilé k tomu, aby jimi byla výhrůžka dovršena. V tomto smyslu se podle odvolacího soudu jedná o věci užité nebo určené ke spáchání trestného činu, neboť poškození věděli o existenci zbraní v držení obviněného, že je dovede ovládat a mohli z jeho vyjádření nabýt přesvědčení, že je nebude váhat vůči nim použít.
Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (ve znění do 17. 3. 2017, tj. ve znění zákona č. 86/2015 Sb.) soud může uložit trest propadnutí věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu nebo která byla ke spáchání trestného činu určena. Trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli (§70 odst. 3 trestního zákoníku v tehdejším znění).
Jaký vztah musí mít určitá věc ke spáchanému trestnému činu, aby mohl být uložen trest spočívající v jejím propadnutí je v §70 trestního zákoníku stanoveno taxativně a tyto podmínky nelze ani za použití analogie rozšiřovat. Věc byla užita ke spáchání trestného činu, jestliže za použití této věci nebo jejím prostřednictvím pachatel naplnil skutkovou podstatu trestného činu. Pod pojmem „užití věci ke spáchání trestného činu“ je třeba rozumět jen použití fyzické (srov. rozhodnutí publikované pod č. 27/1961 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž taková věc musí být pro naplnění skutkové podstaty trestného činu významná, tedy musí mít reálný vliv na jeho úspěšné spáchání. Pokud jde o „věci určené ke spáchání trestného činu“, jde o věci opatřené a přechovávané s konkrétním záměrem realizace trestného jednání a způsobení následku.
V projednávané věci je zřejmé, že s ohledem na skutková zjištění zachycená ve výrocích a odůvodněních napadených rozhodnutí nebyly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Ze skutkových zjištění nevyplývá a nebylo zjištěno, že by obviněný při spáchání kteréhokoli z trestných činů měl střelnou zbraň fyzicky u sebe, že by ji přímo použil proti poškozeným k vykonání násilí nebo ji použil ke zdůraznění svých pohrůžek. U skutku pod bodem 3) byly navíc výhrůžky proneseny při telefonické komunikaci, což fyzické použití střelné zbraně vylučuje. Samotnou skutečnost, že vnímání pohrůžek poškozenými mohlo být ovlivněno jejich vědomostí o tom, že obviněný nějaké střelné zbraně skutečně vlastní, za použití střelné zbraně ke spáchání trestného činu považovat nelze. Nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že si obviněný zbraně či munici opatřil se záměrem popsané činy spáchat či je z tohoto důvodu u sebe přechovával. Nelze rovněž přehlédnout, že některé propadnutím postižené věci ani nebyly fyzicky způsobilé ke spáchání trestného činu za použití střelné zbraně. Z napadených rozhodnutí tak nevyplývá žádný vztah mezi konkrétními zbraněmi a dalšími věcmi v dispozici obviněného a jeho jednáním pod body 3) a 4) výroku o vině. Nemůže obstát ani úvaha odvolacího soudu o těžkostech a omezených možnostech nalézacího soudu při opatřování skutkového podkladu pro jeho rozhodnutí. Podstata trestu propadnutí věci spočívá totiž právě v tom, že existuje konkrétní vztah mezi věcí náležející pachateli (srov. §135 trestního zákoníku) a jím spáchaným trestným činem. Zjištění takového vztahu nemůže být nahrazeno označením všech věcí náležejících pachateli jako věcí užitých nebo určených ke spáchání trestného činu jen na podkladě toho, že by teoreticky ke spáchání činu použity být mohly. Oba soudy rovněž zcela pominuly zabývat se otázkou, zda je splněna i další podmínka pro uložení trestu propadnutí věci, uvedená v §70 odst. 3 trestního zákoníku. Napadená rozhodnutí z těchto důvodů nemohla v příslušných částech obstát.
Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 11 To 260/2017, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného do výroku o trestu podle §256 trestního řádu, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 1 T 37/2017, v celém výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Příbrami bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde o to, aby soud posoudil stávající důkazy a případně zvážil jejich doplnění z hlediska toho, zda a případně jaký měly střelné zbraně, munice a další věci zajištěné u obviněného konkrétní vztah ke spáchané trestné činnosti. Pokud by u některé z nich dospěl k závěru, že je splněna podmínka uvedená v §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, bude třeba posoudit rovněž splnění podmínky upravené v §70 odst. 3 trestního zákoníku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal