ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.644.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 644/2019-555
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 6. 2019 o dovolání obviněného V. M. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 3 To 389/2018-514, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 91/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 6. 2018, č. j. 30 T 91/2017-453, byl obviněný V. M. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání, jakož i za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 5. 2016, č. j. 3 T 55/2016-378, mu byl uložen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 5. 2016, č. j. 3 T 55/2016-378, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Trestné činnosti se podle rozsudku nalézacího soudu obviněný dopustil spolu s V. C., proti níž bylo rovněž v dané věci vedeno trestní řízení, tak, že v blíže nezjištěný den, nejpozději 21. 5. 2015, dálkovým přístupem prostřednictvím sítě elektronických komunikací při sjednávání Smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytovatele spol. Home Credit, a. s., za účelem nákupu mobilního telefonu Apple iPhone 6 128Gb v ceně 25.990 Kč, prodejce spol. iStyle CZ, s. r. o., znějícím na žadatelku V. C., zapsal do online formuláře nepravdivé údaje, zejména o výši mzdy a následně spoluobviněnou instruoval k podpisu a tedy uzavření úvěrové smlouvy a převzetí telefonu, načež V. C. v pobočce spol. iStyle CZ, s. r. o., v OC XY v XY, na základě takových instrukcí obviněného uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru, ač si byla vědoma nepravdivých údajů, kdy ze sjednaných splátek ve výši 1.549 Kč bylo třetí osobou uhrazeno celkem 7.745 Kč a obvinění tak svým jednáním způsobili spol. Home Credit, a. s., škodu ve výši 18.245 Kč. V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku následně obviněný podal řádný opravný prostředek, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ve veřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2018 pod č. j. 3 To 389/2018-514 tak, že podané odvolání zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Usnesení krajského soudu (v rámci učiněného podání mylně označené za rozsudek) napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o odvolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný konstatoval, že za zásadní otázku pro posouzení, zda se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, považuje zjištění toho, kdo vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a uvedl v ní nepravdivé údaje. Z provedeného dokazování má za to, že nemůže být spolehlivě zjištěno, zda se takového jednání dopustil právě on. K počítači, z něhož byly údaje odeslány, totiž mělo přístup vícero osob, kromě něj také spoluobviněná, zaměstnanci hotelu a pomocný personál. Dále vyšlo najevo, že prostřednictvím softwaru vzdáleného přístupu se do vnitřní sítě mohl snadno připojit kdokoliv, kdo disponoval jednoduchým číselným kódem, přičemž obviněný specifikoval postup, na jehož základě by jako identifikovatelný odesílatel vystupoval právě ovládaný, nikoli ovládající počítač. Závěr o vině obviněného tak mohl být učiněn toliko nepřímo z výpovědí spoluobviněné a svědkyně M. G. (dříve M. G.), tedy osob, které jako jediné měly z uvedeného jednání prospěch. Naopak obviněnému jakákoliv motivace k získání mobilního telefonu chyběla. Soudy obou stupňů tak podle obviněného nedostály svým povinnostem zakotveným v §2 odst. 5 tr. ř. a svůj závěr o jeho vině založily na trestní minulosti jmenovaného, za ignorování zásady presumpce neviny. Pro tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby.
6. K podanému dovolaní státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) toliko stručně uvedl, že nebude adresovat věcné vyjádření a souhlasil, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
8. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
10. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
11. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy učinit následující závěry. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že obviněným uplatněné námitky již byly z jeho strany prezentovány v rámci obhajoby v řízení před soudy prvního a druhého stupně, které jim ve svých rozhodnutích věnovaly patřičný prostor (zejména str. 8 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 usnesení odvolacího soudu). Lze stručně rekapitulovat, že obviněný ve svém dovolání brojí proti hodnocení, které zaujaly nižší soudy k otázce vyplnění a odeslání online formuláře elektronickou cestou, na jehož základě pak došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Takový postup z jeho strany však představuje toliko polemiku se závěry obou nižších soudů, kdy se snaží o předestření vlastní, pro něj výhodnější, skutkové verze. Takový postup však z hlediska dovolacího řízení nelze akceptovat, s výjimkou shora avizované situace extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a z něj dovozenými skutkovými zjištěními.
12. K tomuto je nutno dodat, že jsou to naopak tvrzení obviněného, která staví na ojedinělých důkazech bez jejich vzájemné provázanosti, resp. dochází z jeho strany k účelově vystavěným, a dále nepodloženým hypotézám. Rozhodně se nelze ztotožnit s názorem obviněného, že nižší soudy nedostály své povinnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Soudy naopak řádně osvětlily veškeré vztahy, které panovaly mezi jednotlivými zainteresovanými osobami, zejména oběma obviněnými a svědkyní M. G. V žádném případě nelze z obou rozhodnutí nikterak dovodit, že by za závěrem o vině obviněného stál pouze poznatek o jeho trestní minulosti. Ačkoliv tato skutečnost nebyla soudy opomenuta, a sloužila, nutno říci oprávněně, k dotvoření obrazu o motivu a možnostech obviněného páchat majetkovou trestnou činnost, primárně byla odpovědnost V. M. dovozena z jiných skutečností. Nejvyšší soud na tomto místě nepovažuje za podstatné obšírněji rozvádět okolnosti, které ve svých rozhodnutích popsaly soudy prvního a druhého stupně. Pouze stručně tak poukazuje na shodná tvrzení spoluobviněné V. C. a svědkyně G., které vzhledem ke svému postavení neměly důvod dopouštět se trestné činnosti a z této následně vinit V. M. Byl to naopak posledně jmenovaný, kdo disponoval osobními údaji spoluobviněné, měl primární přístup k počítači, jehož prostřednictvím došlo k odeslání materiálů k uzavření smlouvy, a v rámci následného telefonického ověřování potvrzoval údaje k V. C. (včetně nepravdivé výše příjmu či zamlčení, že žadatelka je současně vedena na úřadu práce). Nelze opomenout, že výpověď spoluobviněné koresponduje s dalšími zjištěními, zejména stran jiných úvěrových produktů, které měla na pokyn obviněného uzavírat či zřízení účtu u České spořitelny. Nalézací soud též správně poukázal na zprávu spol. Home Credit k ověřování zaměstnání V. C. dne 6. 1. 2016 na telefonním čísle, jímž disponoval právě obviněný a jeho kladnou odpověď, která však neodpovídala realitě. Jak již bylo uvedeno, dané závěry obou nižších soudů lze na tomto místě uvést pouze stručně, neboť jejich opakování by bylo vzhledem k náležitým odůvodněním napadených rozhodnutí, nadbytečné.
13. Nejvyšší soud již výše poukázal na fakt, že není institucí, která by tvořila třetí stupeň přezkumu skutkových okolností případu. Provádění důkazů a jejich hodnocení je privilegiem nalézacího soudu a možnost případných korekcí pak přísluší soudu odvolacímu. Nejvyšší soud by přitom byl do takto zjištěného stavu oprávněn zasáhnout zcela výjimečně, při zjištění natolik flagrantních nedostatků, které by zavdávaly existenci shora avizovaného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, z nich vyvozenými. Ač obviněný formálně poukazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho tvrzení není možno v žádném bodě označit za jakkoliv směřující do nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Obviněný totiž svým postupem pouze polemizuje s procesním postupem nižších soudů, brojí proti skutkovým závěrům, které byly z provedeného dokazování vyvozeny, a to za předestření vlastní, pro něj výhodnější, verze.
14. Lze tedy uzavřít, že oba nižší soudy učinily taková skutková zjištění, která objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v rozsahu odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů tak netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti, resp. jím prezentovaná argumentace k žádnému takovému pochybení dokonce ani nesměřovala, neboť veškeré námitky byly uplatněny pouze a jen stran skutkových hodnocení nižších soudů.
IV.
Závěrečné shrnutí
15. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 6. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce