ECLI:CZ:NS:2019:3.TZ.54.2019.1
3 Tz 54/2019-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. H. , nar. XY, bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 50 To 461/2018, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 50 To 461/2018 , byl ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného V. H. porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného V. H.
Napadený rozsudek se zrušuje v části, v níž bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného V. H. zaplatit poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, částku 1 000 000 Kč jako náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a. s. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 tr. ř. se poškozená Česká spořitelna, a. s. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 T 40/2012-3546, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a byl mu uložen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §40 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Obviněnému byla podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněných M. Š., V. R., P. H., M. D., D. P., R. H. a H. S.
Proti rozsudku podali odvolání toliko obvinění M. Š., V. R., P. H., M. D. a V. H. K odvolání obviněných, rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 1. 2018, č. j. 50 To 492/2017-3707, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 T 40/2012-3546, ohledně jmenovaných obviněný, tedy i obviněného V. H. a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Okresní soud ve věci znovu rozhodl, a to rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, č. j. 3 T 40/2012-3873, mimo jiné tak, že obviněný V. H. byl opětovně uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §40 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný V. H. a rovněž poškozená Česká spořitelna, a. s., jejíž odvolání směřovalo v neprospěch obviněného V. H. i spoluobviněných M. Š. a V. R.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 2. 2019, č. j. 50 To 461/2018-3948, podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného V. H. a České spořitelny, a. s., zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a uložil mu podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému dále uložil povinnost zaplatit poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, částku 1 000 000 Kč jako náhradu škody. Se zbytkem uplatněného nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené České spořitelny, a.s., ohledně obviněných V. R. a M. Š. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, č. j. 50/461/2018-3948, a to proti výroku, jímž byla obviněnému V. H. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, částku 1 000 000 Kč jako náhradu škody, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. H. Vytkl v ní, že citovaným rozsudkem byl v napadené části porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného V. H.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti odkázal na ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. s tím, že podle principu zákazu reformationis in peius, nemůže odvolací soud rozhodnout způsobem, který by byl v neprospěch obviněného, nepodal-li v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce ani poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedený princip se týká celého dalšího řízení, tedy jakéhokoli následného rozhodnutí soudu v předmětné trestní věci. Jelikož v předmětné věci došlo k prvému rozhodnutí odvolacího soudu výlučně z podnětu odvolání obviněného, neboť státní zástupce ani poškozená Česká spořitelna, a. s., odvolání nepodali, byl pro celé další řízení nastolen z hlediska obviněného zákaz změny rozhodnutí v jeho neprospěch. Krajský soud v Plzni však princip zákazu reformationis in peius v rozsudku ze dne 27. 2. 2019 nerespektoval, když oproti předchozímu stavu uložil obviněnému též povinnost vůči poškozené. Skutečnost, že proti druhému rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 9. 10. 2018 podala poškozená Česká spořitelna, a. s., odvolání, je v této souvislosti irelevantní.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 50 To 461/2018, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. H., a to výrokem o povinnosti obviněného V. H. podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45 24 47 82, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, částku 1 000 000 Kč jako náhradu škody, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
V ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. zákon omezuje možnosti, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v neprospěch obžalovaného. Odvolací soud tak může učinit jen tehdy, jestliže rozhoduje na podkladě odvolání, které bylo podáno v neprospěch obžalovaného; takové odvolání může podat jen státní zástupce a stran výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení i poškozený. Zároveň je tím vyjádřen zákaz reformationis in peius, tj. zákaz změnit napadený rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch obžalovaného, pokud odvolací soud nerozhoduje z podnětu odvolání podaného v neprospěch obžalovaného; není-li zde důvodné odvolání podané v neprospěch obžalovaného (nebo bylo-li takové odvolání zamítnuto či odmítnuto), tento zákaz platí, třebaže je zřejmé, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je vadný, ale náprava vady by znamenala rozhodnutí v neprospěch obžalovaného.
V neprospěch obžalovaného je rozsudek měněn tehdy, dojde-li k jakékoli změně a v kterémkoli výroku rozsudku, jenž se přímo dotýká obžalovaného [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], a to v tom směru, že zhoršuje postavení obžalovaného. Změna k horšímu může nastat ve skutkových zjištěních, v použité právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v ochranném opatření i v náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
Tento zákaz platí pro odvolací soud za předpokladu, že došlo ke zrušení rozsudku jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného. Neuplatní se v případě, když byl rozsudek zrušen pouze nebo i v důsledku odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obžalovaného, popřípadě jen ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení též v případě odvolání podaného poškozeným.
Nejvyšší soud konstatuje, že se Krajský soud v Plzni v napadeném rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 50 To 461/2018, citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Jak již bylo uvedeno shora rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 T 40/2012-3546, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a vedle trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženém na zkušební dobu jednoho roku a povinnosti ve zkušební době podle svých sil uhradit způsobenou škodu bylo rozhodnuto o nároku poškozené České spořitelny, a. s., tak, že tuto soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně dalších obviněných.
Proti rozsudku podali odvolání toliko a pouze obvinění (nikoli státní zástupce nebo poškozený) a právě k jejich odvolání, tj. i k odvolání obviněného V. H. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Okresní soud v novém řízení postupoval v souladu s ustanovením §264 odst. 2 tr. ř., podle kterého byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, když obviněnému V. H. uložil pouze trest odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odložený na zkušební dobu jednoho roku a poškozenou Českou spořitelnu, a. s., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Plzni opětovně rozhodoval nejen o odvolání obviněného V. H. proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 T 40/2012-3546, ale i o odvolání poškozené České spořitelny, a. s., přičemž přehlédl, že proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2017, č. j. 3 T 40/2012-354, si poškozená odvolání nepodala a rozsudek byl zrušen toliko k odvolání obviněných, tj. i obviněného V. H.
S ohledem na shora uvedený výčet je nepochybné, že Krajský soud v Plzni za respektování ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. již nemohl zhoršit postavení obviněného a uložit mu podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené způsobenou škodu, ale měl odvolání poškozené zamítnout (ostatně tak to s odkazem na zásadu zákazu reformationis in peius u spoluobviněných M. Š. a V. R. učinil) a pokud tak neučinil postupoval v rozporu se zásadami uvedenými v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 50 To 461/2018 , byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného V. H., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v části, v níž bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného V. H. zaplatit poškozené České spořitelně, a. s., IČ 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, částku 1 000 000 Kč jako náhradu škody a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a. s., odkázána s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 2 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně §265 tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265 tr. ř. poškozenou Českou spořitelnu, a. s., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2019
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata