ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1067.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1067/2019-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. R. , bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 87/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 35 Co 397/2018-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 270 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nezákonným rozhodnutím a nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 106/2011.
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 42 C 87/2016-39. Napadeným usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 35 Co 397/2018-64, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 9. 2018, č. j. 42 C 87/2016-55, kterým soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (poté, co žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání a požádal o osvobození od placení poplatků).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Dovolání žalobce tak je nutno jako nepřípustné odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř. Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož řízení není pravomocně skončeno, nerozhodoval dovolací soud o nákladech tohoto dovolacího řízení (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu