ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1163.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1163/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 8, Ledčická 649/15, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 142/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2018, č. j. 7 Co 1193/2018-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 60 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Městského úřadu ve Vimperku, a to vyznačením doložky právní moci na příkazu o uložení pokuty (za nesprávné parkování) a za nezákonně vedenou exekuci na základě tohoto rozhodnutí.
Okresní soud v Prachaticích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2018, č. j. 9 C 142/2017-78, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 300 Kč (výrok II).
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 2018, č. j. 7 Co 1193/2018-111, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, „zda je odvolací soud rozsudkem oprávněn potvrdit správnost rozhodnutí soudu prvého stupně, které je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Námitka žalobce vychází z chybného předpokladu, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, což ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu nebylo, neboť není nesrozumitelné, je i dostatečně odůvodněno a zcela zřetelně z něj plynou důvody, pro které žaloba není důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani otázka, „zda je důvodem pro vyslovení závěru o neexistenci nemajetkové újmy na straně žalobce způsobené nezákonným označením za pachatele přestupku a nezákonnou soudní exekucí skutečnost, že žalobce je osoba ve správním řízení zběhlá“, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že žalobci nevznikla nemajetková újma, neboť se žalobce běžně pohybuje v oblasti přestupků v dopravě, v nichž opakovaně vystupuje jako přestupce. Je tedy srozuměn s tím, že v těchto správních řízeních může dojít k pochybení a vědomě v těchto řízeních vystupuje jako přestupce, ačkoliv přestupek nespáchal. K výše uvedenému přispívá i obsah služeb, které žalobce nabízí na internetových stránkách www.nechcipokutu.cz , které se týkají činnosti Motoristické vzájemné pojišťovny, družstva, v němž vystupuje žalobce řadu let jako statutární orgán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 9. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu