ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1199.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1199/2019-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. R. , bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 63/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. 54 Co 190/2018-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 520 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nezákonným rozhodnutím
a nepřiměřenou délkou dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 924/2015.
Rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 54 Co 135/2017-35, potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2017, č. j. 27 C 63/2016-22, kterým byl žaloba žalobce zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné dovolání, do něhož vtělil žádost o osvobození od soudního poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 3. 2018,
č. j. 27 C 63/2016-63, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2018, č. j. 54 Co 190/2018-80, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle
§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo
o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce tak je nutno jako nepřípustné odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř. Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl
o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu