ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1344.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1344/2019-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. B. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 3 900 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 90/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, č. j. 35 Co 415/2018-160, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 3 900 000 Kč na základě tvrzení
o zřizování „státních trestních komand“, která chrání „bohaté zloděje a zločince“.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 10. 2018,
č. j. 31 C 90/2016-152, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za dovolání (podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2018, č. j. 35 Co 196/2018-142, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 4. 2018, č. j. 31 C 90/2016-136, kterým byla odmítnuta žaloba žalobce).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 19. 12. 2018,
č. j. 35 Co 415/2018-160, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle
§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Dovolání žalobce tak není přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci dovolání podaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2018, č. j. 35 Co 196/2018-142, nekončí. Nejvyšší soud proto o nákladech tohoto dovolacího řízení samostatně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu