ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1375.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1375/2019-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem ve věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 201/2017, o dovolání žalobce a K.V., narozené dne XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 Co 146/2018-182, takto:
I. Dovolací řízení se ve vztahu k žalobci zastavuje.
II. Dovolání K. V. se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 2018, č. j. 31 C 201/2017-138, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 2. 11. 2016, včetně jejích doplněních ze dne 13. 4. 2017, 30. 11. 2017 a 13. 12. 2017 (výrok I); dále byl zamítnut žalobcův návrh na vstup K. V., narozené XY, do řízení (výrok II); současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Současně s podáním dovolání žalobce navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro řízení.
Usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. 31 C 201/2017-254, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2019, soud prvního stupně K. V., narozené XY, nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a neustanovil jí zástupce pro dovolací řízení (výrok II), současně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok III) a neustanovil mu zástupce pro dovolací řízení (výrok IV).
Soud prvního stupně ve vztahu ke K. V. vzal za relevantní, že usnesením ze dne 20. 3. 2018, č. j. 31 C 201/2017-138, byl zamítnut žalobcův návrh na její vstup jako účastnice do řízení, proti kterému podal odvolání pouze žalobce a o jeho odvolání bylo rozhodnuto dovoláním napadaným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 Co 146/2018-182. Soud prvního stupně pak dovodil, že K. V. není oprávněna ve smyslu §241 o. s. ř. podat proti napadenému usnesení dovolání, a proto se z její strany jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Ve vztahu k žalobci soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze mít za reálný obraz o žalobcově finanční situaci, neboť žalobce ani přes podrobnou výzvu řádně a úplně nevyplnil potvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, kdy nijak nespecifikoval své běžné měsíční výdaje, ani jeho dcery K. V., přičemž jen opakovaně a obecně odkazoval na trestnou činnost soudců, v důsledku které údajně přišel o veškerý svůj majetek. Současně soud prvního stupně uzavřel, že se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce brojí proti rozhodnutí soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba, jež doposud trpí takovými vadami, že je neprojednatelná, pokud v ní neuvedl, čeho se domáhá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. 17 Co 18/2019-322, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2018, č. 31 C 201/2017-254. Odvolací soud dospěl k závěru, že K. V. nebyla a není účastníkem řízení, tudíž nemůže být v dovolacím řízení úspěšnou, respektive se z její strany jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Ohledně žalobce odvolací soud uzavřel, že se soud prvního stupně správně zabýval nejen žalobcovými poměry, ale že také dospěl ke správnému závěru o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva z žalobcovy strany. V tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou dostupná na http://www.nsoud.cz , a to na usnesení ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4146/2015, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, jakož i na rozsudek ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013, s tím, že se z obsahu spisu podává, že se přes poměrně dlouze vedené řízení a snahu soudu nepodařilo odstranit vady žaloby, takže není zřejmé, čeho se vlastně žalobce domáhá.
Usnesením ze dne 15. 3. 2019, č. j. 31 C 201/2017-404, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 26. 3. 2019, ve kterém opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, jakož i o osvobození od soudních poplatků. Ve svém podání, které svým obsahem je pokračováním jeho předešlých podání, snášel argumenty, pro které nemůže zaplatit ani on, ani jeho dcera K. V. soudní poplatek z dovolán. Pokud se týká ustanovení zástupce pro dovolací řízení, uvedl, že v případě zastavení dovolacího řízení bude podáno trestní oznámení proti soudcům prvního stupně a soudu odvolacího, jakož i soudu dovolacího. Přitom zopakoval důvody, jež jej vedly k podání žaloby.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. IV bod 1 zákona č. 307/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Vzhledem k tomu, že i přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., řízení o dovolání zastavil.
Podle §240 odst. 1, věta první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
Podle §243c odst. 3 věta první o. s. ř. ustanovení §218 písm. b), §218a, §224 odst. 1 a 2 a §225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně.
Jelikož dovolání podala K. V., jež není účastníkem řízení, a proto je osobou, která není k dovolání oprávněna, Nejvyšší soud její dovolání podle §243c odst. 3 věta první ve spojení s §218 písm. b) o . s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
Mgr. Michael Nippert
pověřený člen senátu