ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1378.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1378/2019-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 105 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 181/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 25 Co 121/2018-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 1 105 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 19 C 181/2017-17, rozhodl, že podání žalobce ze dne 1. 8. 2017, ve spojení s podáním ze dne 8. 9. 2017, se odmítá (výrok I), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 11. 4. 2018, č. j. 25 Co 121/2018-22, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Soud prvního stupně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podání dovolání ve výši 4 000 Kč (usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 19 C 181/2017-27), přičemž o následné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 19 C 181/2017-32, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 25 Co 305/2018-39 (které nabylo právní moci dne 7. 11. 2018), tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Z obsahu spisu plyne, že žalobce vyměřený soudní poplatek za podání dovolání ani dodatečně nezaplatil.
Ačkoliv žalobce nebyl již opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku, nemůže být pochyb, že je mu, a to i na základě průběhu mnoha dalších soudních řízení, jeho poplatková povinnost známa, stejně jako následky nezaplacení soudního poplatku, přičemž žalobce opakovaně, kromě podání případné nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, na výzvy k zaplacení soudního poplatku tak jako tak nereaguje. Dovolací soud proto řízení o dovolání podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu