ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1473.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1473/2018-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka ve věci nejasného podání navrhovatele M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 1212/2015, o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 20 Co 282, 283, 284/2017-153, takto:
I. Dovolání se v rozsahu směřujícím proti výroku II usnesení Městského soudu Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 20 Co 282, 283, 284/2017-153, odmítá.
II. Dovolací řízení se v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení Městského soudu Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 20 Co 282, 283, 284/2017-153 zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2016, č. j. 32 Nc 1212/2015-128, kterým bylo podle §9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání ani přes výzvu soudu prvního stupně, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; výrokem II odmítl navrhovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-147, kterým bylo odmítnuto navrhovatelovo odvolání ze dne 13. 2. 2017 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-137, pro jeho opožděnost.
Odvolací soud podle §219 o. s. ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, neboť souhlasil s postupem a závěrem soudu prvního stupně. Navrhovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání a poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku, a to za situace, kdy navrhovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2016, č. j. 32 Nc 1212/2015-85, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, č. j. 20 Co 403, 404, 405/2016-121, spolu s usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2016, č. j. 32 Nc 1212/2015-87, o zastavení řízení o shodném návrhu z důvodu věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud přihlédl k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek z dovolání nezaplatil, přičemž deklaroval svoji vůli soudní poplatek nezaplatit a zopakoval návrh na osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-137, tak, že řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozsouzené, přičemž usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-147, soud prvního stupně pro opožděnost odmítl navrhovatelovo odvolání proti usnesení o zastavení řízení, které pak nabylo právní moci marným uplynutím odvolací lhůty.
Odvolací soud podle §218a o. s. ř. odmítl navrhovatelovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-147, neboť usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 16. 3. 2017, patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dne 31. 3. 2017 a navrhovatel své odvolání podal k poštovní přepravě až dne 3. 4. 2017.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel podal dovolání i proti výroku II usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto navrhovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-147, jímž bylo odmítnuto navrhovatelovo odvolání ze dne 13. 2. 2017 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 32 Nc 1212/2015-137, pro jeho opožděnost, tedy proti usnesení, proti němuž není dovolání přípustné, Nejvyšší soud navrhovatelovo dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání.
Soud prvního stupně v daném případě sice navrhovatele nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li navrhovatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně Nejvyšší soud přihlédl k tomu, že navrhovatel již byl v této věci soudem prvního stupně ke splnění uvedené podmínky vyzván, a to usnesením ze dne 23. 5. 2016, č. j. 32 Nc 1212/2015-89, na což navrhovatel reagoval pouze další žádostí ze dne 28. 6. 2016 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro odvolací řízení. Nejvyšší soud (obdobně jako v usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, které bylo publikováno na http://www.nsoud.cz ) tedy uzavřel, že navrhovateli je nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem s následkem zastavení řízení. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „…i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem….odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění… V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Je zjevné, že tyto závěry jsou použitelné i v rámci posuzované věci.
Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu