ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1589.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1589/2019-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 715 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 260/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2018, č. j. 19 Co 333/2018-16, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2018, č. j. 19 Co 333/2018-16, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2018, 20 C 260/2018-9, ve výroku I, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 28. 8. 2018 podaná soudu dne 31. 8. 2018, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 715 900 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, která měla být žalobci způsobena tím, že zločinecký režim a jeho státní zločinci chrání zájmy bohatých zlodějů a zločinců a likvidují nepohodlné těžce nemocné lidi.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. 20 C 260/2018-9, odmítl žalobu ze dne 28. 8. 2018 podanou soudu dne 31. 8. 2018 (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba trpí vadami, které brání pokračování v řízení. I když je patrné, že žalobce žádá přisouzení náhrady za vzniklou újmu ve výši 715 900 Kč, další podstatné náležitosti žaloby chybí. Žalobce neuvedl, jakým konkrétním jednáním žalované mu měla újma vzniknout. Jeho tvrzení je pouze obecné a zcela neurčité. Žalobce nepřednesl ani žádná skutková tvrzení odůvodňující vznik újmy a její uplatněnou výši. Ve vztahu k zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů odvolací soud plně odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně, týkající se zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, v plném rozsahu včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) a j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Jestliže dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2019, č. j. 30 Cdo 1589/2019-29, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výše uvedeném rozsahu zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu