ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1759.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1759/2019-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci žalobkyně M. S. , narozené XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 85/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 11 Co 137/2018-61, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2018, č. j. 27 C 85/2017-49, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) částečně odmítl žalobu ze dne 26. 7. 2017, doplněnou podáním ze dne 10. 11. 2017, a to v části uplatněného nároku na zaplacení náhrady škody ve výši 465 000 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při němž nebyla zastoupena. Současně s podáním dovolání požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 27 C 85/2017-83, soud prvního stupně návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, k odvolání žalobkyně bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 11 Co 416/2018-103 (v právní moci od 9. 1. 2019).
V návaznosti na to soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 1. 2019, č. j. 27 C 85/2017-105, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení takového usnesení odstranila nedostatek povinného zastoupení. Žalovaná však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranila, přestože byla soudem prvního stupně poučena, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (žaloba byla odmítnuta jen zčásti), bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu