ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.211.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 211/2019-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce F. F. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Magistrátu města Karviná , se sídlem v Karviné, Fryštátská 72/1, o zaplacení částky 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 217/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, č. j. 57 Co 284/2018-102, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč za nedovolené obohacování s odůvodněním, že žalovaný jej neustále a plánovaně šikanuje, nedovoleně se na něm obohacuje a vede proti němu exekuční řízení.
Usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 57 Co 284/2018-102 (dále jen „napadené usnesení“), potvrdil Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesení Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. 18 C 217/2015-95, kterým bylo zastaveno dovolací řízení (ve kterém bylo dovoláním napadeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2015, č. j. 57 Co 698/2015-10, potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby) pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.
Tomuto rozhodnutí předcházela výzva žalobci k zaplacení soudního poplatku za podání dovolání ve výši 2 000 Kč (usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2017, č. j. 18 C 217/2015-52), přičemž o následné žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 294/2017-76, tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků, neboť v dané věci se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dovolací řízení o dovolání proti tomuto usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 5214/2017-87, neboť ani dovolací soud neshledal, že by žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. V návaznosti na to byla žalobci poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy, žalobce však soudní poplatek neuhradil.
Proti napadenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení advokáta.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., odst. 1, občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ačkoli žalobce nebyl ve vztahu k nynějšímu dovolání opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání, je nutno konstatovat, že v této věci byl ke splnění této podmínky již vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení tato podmínka musí být splněna. Dovolateli je přitom z jiných řízení známo, že tuto povinnost ze zákona má, a že bez splnění poplatkové povinnosti Nejvyšší soud dovolací řízení bez dalšího zastavuje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4600/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4402/2018). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že výzvy o zákonem uložené povinnosti zaplatit soudní poplatek se žalobci dostalo.
Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Nadto již v minulosti i Nejvyšší soud v této věci konstatoval, že žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplňuje. Prakticky stále totožné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce za situace, kdy soudy všech stupňů předpoklady pro takový postup opakovaně neshledaly, jsou zjevným zneužíváním práva (§6 o. s. ř.).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu