ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2176.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2176/2018-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 260 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 220/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2017, č. j. 15 Co 127/2017-64, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2017, č. j. 19 C 220/2016-54, kterým byl zamítnut žalobcův návrh na ustanovení zástupce pro řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Žalobce současně s podáním dovolání navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 19 C 220/2016-84, neustanovil
žalobci zástupce pro dovolací řízení, neboť uzavřel, že žalobce v podaném dovolání v podstatě napadá postup „orgánů veřejné moci při výkonu veřejné moci a nesprávným úředním postupem a nerespektováním ústavních zákonů České republiky“, jejíž orgány nepostupovaly podle jeho představ, aniž by však srozumitelně vylíčil, z jakých důvodů, a proto jeho dovolání nemůže být v dalším řízení úspěšné a jedná se tak o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2017, č. j. 19 C 220/2016-99, odmítnuto podle §208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání před soudem prvního stupně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 15 Co 7/2018-113, podle §211 ve spojení s §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl žalobcovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2017, kterým bylo odmítnuto žalobcovo odvolání pro opožděnost; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 19 C 220/2016-118, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu v podání ze dne 23. 8. 2017 opětovně požádal o ustanovení advokáta a o osvobození od soudních poplatků, aniž by však jakkoliv osvědčil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, přestože si této povinnosti musel být vědom s ohledem na již dříve (dne 23. 11. 2016) jím vyplněné prohlášení o jeho poměrech k výzvě soudu prvního stupně. Žalobcovo podání svým obsahem navázalo na jeho předešlá podání, ve kterých opakovaně vyjádřil svůj názor na současný stav společnosti s poukazem na historické souvislosti týkajících se období před rokem 1989.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Vzhledem k tomu, že i přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., řízení o dovolání zastavil.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
Mgr. Michael Nippert
pověřený člen senátu