ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2252.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2252/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 104/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 13 Co 255/2015-138, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2015, č. j. 17 C 104/2011-90, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně (č. j. 17 C 104/2011-90) ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího (č. j. 13 Co 255/2015-138) podal žalobce dovolání ze dne 25. 4. 2016 (č. l. 140), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 17 C 104/2011-147, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 26. 7. 2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 13 Co 271/2016-154) ve spojení s usnesením soudu prvního stupně (č. j. 17 C 104/2011-147) podal žalobce dovolání ze dne 13. 8. 2016 (č. l. 157), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce v tomto dovolání proti usnesení odvolacího soudu (č. j. 13 Co 271/2016-154) znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soudy tento návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení opět zamítly (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2016, č. j. 17 C 104/2011-158, a usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2017, č. j. 13 Co 373/2016-176).
Usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. 17 C 104/2011-178, které bylo žalobci doručeno dne 4. 10. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 7. 2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, a současně žalobce poučil, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 10. 10. 2017 (č. l. 179), ve kterém požádal o prodloužení lhůty a opět o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 13 Co 271/2016-154) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5154/2017-181).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv z výzvy soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2017, č. j. 17 C 104/2011-178) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. §241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu