ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2264.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2264/2019-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 577 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 131/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018, č. j. 58 Co 248/2018-10, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 5. 2018, č. j. 60 C 131/2018-5, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc zaslána Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 577 100 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena státem prostřednictvím jeho orgánů, konkrétně Městského soudu v Praze a jeho soudců Mgr. Jachury, JUDr. Tondrové a Mgr. Pínové.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda je soud prvního stupně oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a současně uzavřel, že soud, u něhož byl návrh podán, není soudem na výběr daným dle §87 o. s. ř. a s ohledem na povahu uplatňovaného nároku nejde o případ, kdy by namísto obecného soudu žalovaného byl k řízení výlučně příslušný jiný soud (§88 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5508/2017, nebo ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, uveřejněné pod číslem 20/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka případné podjatosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, kterému bude věc přidělena k vyřízení, může být řešena až ve chvíli, kdy se před daným soudem povede řízení, nikoli v rámci zde žalobcem podaného dovolání.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu