ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2309.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2309/2018-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobkyně J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, proti žalovaným 1) V. S. , narozenému XY, a 2) P. S. , narozené XY, oběma společně bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlubinská 917/20, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 78/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2017, č. j. 11 Co 304/2017-118, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. července 2017, č. j. 14 C 78/2016-99, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí označené bytové jednotky, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení námitky relativní neplatnosti právního úkonu (kupní smlouvy ze dne 28. ledna 2011).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. prosince 2017, č. j. 11 Co 304/2017-118, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v předmětném řízení žalobkyně namítala neplatnost uvedené kupní smlouvy (na základě které převedla bytovou jednotku na žalované) z důvodu omylu, neboť měla za to, že podepisuje smlouvu zástavní, přičemž pokud věděla, že se jedná o kupní smlouvu, k jejímu podpisu by nepřistoupila. Odvolací soud přihlédl k zákonné úpravě promlčení, konstatoval, že pro vznesení námitky relativní neplatnosti platí tříletá promlčecí doba, která v daném případě začala běžet od 7. září 2011, kdy žalobkyně mohla již uplatnit své právo, a skončila dnem 7. září 2014. Žalobkyně podala žalobu v předmětné věci dne 1. února 2016, tj. po uplynutí promlčecí doby, přičemž s ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení se již nelze úspěšně relativní neplatnosti uvedené kupní smlouvy dovolat. Za nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalobkyně ohledně stavení promlčecí doby, neboť z důvodu zpětvzetí žaloby, podané žalobkyní dne 6. února 2012, řízení o témže nároku vedeném mezi týmiž účastníky u téhož okresního soudu pod sp. zn. 12 C 21/2012, bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2013, č. j. 12 C 21/2012-128, zastaveno. Žalobkyně tudíž nepokračovala řádně v zahájeném řízení a - s vzhledem k §112 obč. zák. a ustálené judikatuře dovolacího soudu (např. rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1007/2014) - nemohlo proto dojít ke stavení promlčecí doby z důvodu vedení jiného řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatelka v něm uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. stran nesprávného právního posouzení věci v otázce výkladu a aplikace §112 obč. zák. pro dané skutkové poměry věci, přičemž předpoklady přípustnosti svého dovolání spatřuje v tom, že následně zformulovaná právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Podle žalobkyně „posouzení otázky promlčení má zcela zásadní význam pro následný průběh řízení u okresního, resp. odvolacího soudu. Soudy nižších stupňů v předcházejících řízeních zkoumaly výlučně otázku promlčení nároku žalobkyně a nebyla z jejich strany věnována bližší pozornost faktickému jádru sporu, tedy okolnostem uzavření kupní smlouvy o prodeji bytové jednotky žalobkyně.“ Žalobkyně si je vědoma dosavadní judikatury dovolacího soudu k předmětné materii, avšak má za to, že: „samotná podstata sporu mezi žalobkyní, žalovanými a dalšími zúčastněnými osobami, spočívajícími v posouzení okolností uzavření kupní smlouvy o prodeji bytové jednotky v důsledku podvodného jednání a uvedení žalobkyně v omyl, není omezena toliko na stávající řízení o určení vlastnictví. Kromě zahájení stávajícího řízení o určení vlastnictví žalobou ze dne 6. 2. 2016 (sp. zn. 14 C 78/2016) probíhá související řízení o neplatnosti výpovědi z nájmu se stejnými účastníky řízení, které bylo zahájeno dne 9. 11. 2014...Řízení o neplatnosti výpovědi je pak logickým důsledkem skutečnosti, že žalobkyně bez vědomého úmyslu prodala svou bytovou jednotku žalovaným do jejich výlučného vlastnictví, a kteří jsou oprávněni s bytovou jednotkou disponovat. Kromě posledně uvedeného řízení...podala žalobkyně dne 17. 9. 2012 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu...“
Žalobkyně má za to, že: „z výše uvedeného vyplývá úzká předmětná a časová souvislost jednotlivých řízení o určení vlastnictví a řízení o neplatnosti výpovědi z nájmu, jakož i prověřování věci policejním orgánem. Podle žalobkyně proto v této věci nemůže být bez dalšího aplikována dřívější judikatura, podle které zpětvzetí žaloby automaticky představuje nevedení řádného řízení, jakož i vyloučení stavení promlčecí doby podle §112 obč. zákoníku. Naopak by měly soudy přihlédnout k tomu, že se žalobkyně domáhá svého vlastnického práva na vícero rovinách (vč. roviny trestního práva), což mimo jiné podporuje právě argumentaci svědčící vedení řádného procesu, a tedy nemůže jít k tíží žalobkyně...
Dosud neřešenou právní otázkou tedy je, zda na nevedení řádného řízení ve smyslu §112 obč. zákoníku, které má za následek vyloučení běhu standardní promlčecí doby, má vliv řádné vedení souvisejícího řízení mezi stejnými účastníky, jakož i období, po které jsou prováděny úkony v rámci trestního řízení.“
Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k podanému dovolání žalobkyně písemně nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť žalobkyní předložená právní otázka byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, přičemž sama okolnost, že žalobkyně se snaží poukázat na podle ní výjimečné okolnosti jejího případu, přípustnost jejího dovolání nezakládá.
Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz ), vyložil a odůvodnil právní názor, že uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží (§112 obč. zák., věta první). V zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 25. ledna 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/1978, jehož závěry jsou použitelné i v současné době, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008). Řádně naopak nepokračuje ten účastník řízení, který se souhlasem soudu vezme žalobu zpět (soud v takovém případě řízení za splnění podmínek §96 o. s. ř. zastaví), právě tak jako ten, který nepodá návrh na pokračování přerušeného řízení (§111 odst. 3 o. s. ř.). K tomu viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, 2. vydání, díl I., s. 622 a násl.
Rovněž Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 3. dubna 2000, sp. zn. II. ÚS 346/99 (in https://nalus.usoud.cz ) zaujal právní názor, že: „Bylo-li řízení o uplatněném právu v důsledku zpětvzetí návrhu zastaveno, nastává z pohledu citovaného §112 občanského zákoníku stav, jako kdyby k řízení vůbec nedošlo. K uvedenému Ústavní soud dodává, že řádným pokračováním v řízení ve smyslu ustanovení §112 občanského zákoníku je třeba rozumět řádné pokračování v zahájeném a dosud neskončeném řízení. V takovémto řízení řádně pokračuje účastník, jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu řízení, takže toto řízení může být meritorně ukončeno. Řádně v řízení nepokračuje např. ten účastník, který vezme se souhlasem soudu žalobu zpět, nepodá návrh na pokračování příslušného řízení popř. který jiným obdobným úkonem či nečinností přes výzvu soudu způsobil, že řízení nemohlo skončit rozsudkem (nebo soudním smírem).“
Také k řádnému uplatnění nároku z pohledu posouzení otázky stavení promlčení se již dovolací soud vyjadřoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2008, případně - i k otázce trestního oznámení - usnesení téhož soudu ze dne 18. června 2013, sp. zn. 28 Cdo 111/2013).
Z vyloženého je zřejmé, že při rozhodování se odvolací soud neodchýlil od shora připomenuté ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž dovolací soud neshledává - na základě žalobkyní zformulované právní otázky z hlediska tvrzeného předpokladu přípustnosti jejího dovolání - žádný důvod k aktivaci procesu [tj. předložení věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu – srov. §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] ve smyslu zamýšlené změny dosavadní judikatury.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně ve smyslu §234c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu