ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2316.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2316/2019-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 875 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 92/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 Co 80/2019-89, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 3 875 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Co 63/94.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2017, č. j. 42 C 92/2015-65, byla zamítnuta žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 500 000 Kč (výrok I), řízení bylo co do částky 1 375 000 Kč zastaveno (výrok II) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč (výrok III). V rámci odvolání proti uvedenému rozsudku bylo usnesením téhož soudu ze dne 20. 10. 2017, č. j. 42 C 92/2015-71, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 17 Co 446/2017-75, zastaveno řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Do citovaného usnesení podal žalobce dovolání. K výzvě soudu na zaplacení soudního poplatku za dovolání žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 8. 2018, č. j. 42 C 92/2015-83, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil s jeho závěrem, že poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují a není splněna ani druhá podmínka stanovená v §138 odst. 1 o. s. ř., absence svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva, neboť dovolání v dané věci není přípustné a je tudíž zřejmé, že žalobce s ním nemůže uspět.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož není dovolání podle §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Žalobce do dovolání vtělil „požadavek na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení. Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu