ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2394.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2394/2019-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce F. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 223/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. 23 Co 283/2017-180, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 29 C 223/2015-156, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 397 600 Kč (výrok I rozsudku) a současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč (výrok II rozsudku).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání žalobce požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 1. 3. 2018, č. j. 29 C 223/2015-197, soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedené usnesení pak odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 4. 12. 2018, č. j. 23 Co 213/2018-229.
Žalobce dodatečně požádal též o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, jeho žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2019, č. j. 29 C 223/2015-237, které nabylo právní moci dne 24. 4. 2019.
V návaznosti na uvedené pak soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 29 C 223/2015-239, vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu