Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2019, sp. zn. 30 Cdo 2410/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2410.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2410.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2410/2017-194 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce D. R., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému R. P., se sídlem v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 24/136, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 103/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2016, č. j. 1 Co 54/2016-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou dne 4. 7. 2013 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, poskytnutí omluvy a peněžní satisfakce. Žalovaný měl podle žalobce v rozporu s povinnostmi uloženými právními předpisy, zejména trestním řádem, umožnit jako předseda senátu pověřený vedením trestního řízení proti žalobci zástupcům médií nahlédnout do spisového materiálu vedeného v rámci trestního řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 34 C 103/2013-117, zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zdržet se jakýchkoli zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, spočívající zejména ve zveřejňování či umožnění zveřejnit osobní údaje D. R. z trestního spisu sp. zn. 4 T 21/2013 (výrok I), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen na webových stránkách umístěných na doméně idnes.cz, ctk.cz a novinky.cz v hlavní rubrice článků a v jejich grafické úpravě uveřejnit písemnou omluvu znění uvedeného v rozsudku (výrok II), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 97 500 Kč (výrok IV), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 20 570 Kč (výrok V). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 1 Co 54/2016-164, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV a V (výrok I), odmítl odvolání žalobce proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok III). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce co do výroků I a III dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“, odmítl. Tvrzení žalobce, že žalovaný jednal za účelem uspokojení vlastních zájmů, ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Žalobce konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení, a tedy nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Otázka excesu a osobní odpovědnosti žalovaného nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že v jednání žalovaného při rozhodování o vazbě žalobce, ani při seznamování zástupců médií s rozsahem soudního spisu ve věci trestního stíhání žalobce nepředstavuje exces (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 896/2009, nebo ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005). Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. K argumentaci uvedené žalobcem v dovolání, založené například na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005, nebo usneseních Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2699/2010, a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1699/2011, dovolací soud uvádí, že tato není v dané věci relevantní. Nejvyšší soud již několikrát, a to i v žalobcem uvedených rozhodnutích dovodil, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby spadá výkon zaměstnání, plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru, úkony s tím přímo související, ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby. Totéž platí o plnění služebních povinností osobou ve služebním poměru. Byla-li škoda způsobena při činnosti, kterou škůdce, byť v pracovním či služebním poměru sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se tzv. exces, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám. To však v daném případě, jak je již výše uvedeno, ze skutkových zjištění nevyplývá. Zbylé námitky žalobce (že odvolací soud nesprávně vyložil, co je poskytováním informací veřejnosti dle ustanovení §8a trestního řádu, respektive potvrdil nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně; a zda osobní údaje zveřejňované na hlavním líčení již nadále nepodléhají ochraně dle §8a trestního řádu) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vady řízení namítané žalobcem (odvolací soud potvrdil nepřezkoumatelný rozsudek soudu prvního stupně; odvolací soud vydal nepřezkoumatelný rozsudek; odvolací soud zatížil řízení vadou spočívající v nedostatečném poučení žalobce) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 4. 2019 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/23/2019
Spisová značka:30 Cdo 2410/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2410.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Ochrana osobnosti
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§234c odst. 1 o. s. ř.
§242 odst. 3 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-24