ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2537.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2537/2019-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce L. N. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Veronikou Grebeňovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3072, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 186/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 3. 2019, č. j. 58 Co 189/2018-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřeně dlouhým řízením o návrhu na zvýšení výživného na jeho dceru, vedeným u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. P 183/2007 a posléze u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 47 Nc 117/2013.
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 36 C 186/2017-76, uložil žalované zaplatit žalobci částku 100 153 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 87 347 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 48 000 Kč s příslušenstvím a zamítl návrh žalobce, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku dalších 52 153 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka významu posuzovaného řízení pro žalobce nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k okolnostem, které domněnku zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce vyvrátily, jako například postavení žalobce v předmětném řízení, nebo skutečnost, že v inkriminovaných letech byl jen u tamního odvolacího soudu účastníkem několika desítek soudních řízení (srov. část IV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na vyřešení otázky, zda mají všichni účastníci jednoho řízení vůči státu stejný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení, napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž posuzoval výhradně újmu způsobenou žalobci, nikoli jinému účastníku téhož řízení.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřihlížel k námitce podjatosti vznesené v podání dovolatele ze dne 29. 8. 2019, neboť je z jejího obsahu zjevné, že jde nikoli o realizaci, ale o zneužití dovolatelova procesního práva, které proto nepožívá právní ochrany (§2 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu