ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2843.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2843/2018-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou a zdravotní újmu a o zaplacení 1 276 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 41/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. 15 Co 72/2018-110, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 1 276 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 20. 2. 2018, č. j. 15 Co 72/2018-110, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2018, č. j. 9 C 41/2017-104, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 12. 3. 2018 (č. l. 112), které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce tak není přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, nebo ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2915/2018).
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu