ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2898.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2898/2019-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. L., nar. XY, zemřelého 12. 6. 2017, naposledy bytem XY, Slovenská republika, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 59 422 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 232/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 39 Co 313/2015-139, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2013 domáhal náhrady škody ve výši 59 422 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v dědickém řízení u Okresního soudu v Hradci Králové vedeném pod sp. zn. D 1469/97, který spatřuje v průtazích v předmětném řízení a v tom, že nedošlo k zajištění dědictví, jehož předmětem byla zejména pohledávka za P. B.. Žalobce se dozvěděl z oznámení exekutorky o promlčení této pohledávky, kdy na tom nemění nic dědické rozhodnutí. Tím došlo ke zmenšení čisté hodnoty dědictví u žalobce v žalované výši.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 27 C 232/2013-77, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 59 422 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č. j. 39 Co 313/2015-139, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku II jej změnil tak, že výše nákladů řízení činí 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 2 proto usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 27 C 232/2013-153, které bylo žalobci řádně doručeno dne 16. 5. 2016, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 39 Co 313/2015-139. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li plná moc ve stanovené lhůtě předložena, soud spis předloží Nejvyššímu soudu, který může dovolací řízení zastavit.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval žádostí o přiznání bezplatné právní pomoci doručenou soudu dne 30. 5. 2016. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 9. 2016, č. j. 27 C 232/2013-177, zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení a odvolací soud, na základě žalobcem podaného odvolání, toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 27. 3. 2017, č. j. 39 Co 359/2016-190.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu