ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2908.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2908/2019-664
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobců a) E. K. , nar. XY, a b) J. O. , nar. XY, obou bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 329/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 1. 2014, č. j. 26 C 329/2011-312, takto:
Řízení o dovolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 1. 2014, č. j. 26 C 329/2011-312, se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2014, č. j. 26 C 329/2011-312, přiznal ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Petrovi Novotnému, advokátu AK, Praha 2, Slezská 36, odměnu za zastupování obou žalobců ve výši 131 285 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 6. 2014, č. j. 58 Co 173/2014-370, změnil usnesení soudu prvního stupně jen tak, že výše odměny a náhrady hotových výdajů činí 37 650 Kč, jinak je potvrdil. Toto usnesení odvolací soud následně změnil svým opravným usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 58 Co 173/2014-375, tak, že správná výše odměny a náhrady hotových výdajů činí 42 815 Kč, namísto nesprávně uvedené částky 37 650 Kč.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
V posuzované věci žalobci dovoláním napadají výslovně rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Žalobci podáními ze dne 4. 9. 2019 a 16. 9. 2019 uplatňují námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Simona. S ohledem na způsob, jakým je tato námitka formulována, jakož i s ohledem na to, že jediným (byť obtížně) srozumitelným důvodem, pro který žalobci namítají podjatost výše jmenovaného soudce, je jeho postup v jiných řízeních (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu; proto k této námitce nepřihlížel (§2 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu