ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3154.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3154/2018-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) Z. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, b) H. P. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za vedlejšího účastenství na straně žalované R. O. , bytem XY, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 21/2014, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. 55 Co 314/2016-244, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 11. 2017, č. j. 55 Co 314/2016-256, takto:
I. Dovolaní se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se v řízení na žalované domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 Nc 7945/2008 a u Exekutorského úřadu Mgr. Ing. Radima Opletala v Olomouci pod sp. zn. 057 Ex 7758/2008. Z uvedeného titulu se žalobce a) na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč a žalobkyně b) částky 80 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 11 C 21/2014-159, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni b) částku ve výši 80 000 Kč (výrok I), zastavil řízení o částce 100 000 Kč, kterou požadoval žalobce a) jako náhradu nemajetkové újmy (výrok II), uložil žalobcům, aby společně a nerozdílně zaplatili žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok III) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32 792,50 Kč (výrok IV).
Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že žalobce a) zaplatí žalované částku 534 Kč a žalobkyně b) částku 666 Kč, a ve výroku IV jej změnil tak, že žalobce a) zaplatí vedlejšímu účastníku částku 14 592,66 Kč a žalobkyně b) částku 18 199,84 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že uložil žalobci a) zaplatit žalované náhradu ve výši 133,50 Kč a vedlejšímu účastníku ve výši 4 704,76 Kč, žalobkyni b) pak uložil zaplatit žalované náhradu ve výši 166,50 Kč a vedlejšímu účastníku ve výši 5 867,74 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce a) ve všech částech týkajících se jeho osoby dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud zhodnotil, že v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 12 C 13/2015 a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožným nárokem, totožnými skutkovými tvrzeními žalobce a totožnými účastníky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014).
Skutečnost, že žalobce v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 12 C 13/2015 žádal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou pouze v důsledku části délky posuzovaného řízení, konkrétně v důsledku délky řízení před Ústavním soudem, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Námitka žalobce v daném směru je námitkou proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Vada řízení namítaná žalobcem (nevypořádání se s námitkou vůči přistoupení vedlejšího účastníka do řízení), nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.
V projednávané věci žalobce dovoláním napadl rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců uhradit žalované a vedlejšímu účastníku náhrady nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu